Frajeřina nezebe...

 

Zatím co okolo nás ještě běsní "Ladovská zima" (tak dobrej počasník musel stát Kačenu pěknejch pár milionů z našich daní:-), na Mallorce už to vypadá podle zpráv z internetu i podle očitých svědků jako jaro. Je alespoň tam čas na oblíbené "krátké-krátké"? To se dozvíte v dalším úryvku z připravované knihy.

Oblečení je věc, podle které se začátečník od zkušeného cyklisty pozná na první pohled – nikoliv podle značky či reklam na dresu, ale podle toho jak mnoho či málo je oblečen. Začátečníci se totiž na kolo oblékají v naprosté většině případů málo! První důvod je bezpochyby ten, že nemají dostatečně širokou paletu cyklistického oblečení – shromáždění odpovídajícího počtu všech možných typů dresů, návleků a dalších doplňků je cesta nákladná a vedoucí mnohdy přes řadu omylů a slepých uliček, pokud vám tedy neradí, někdo, kdo má opravdu zkušenosti.

Ale i ti, kteří oblečení mají, se často oblékají nedostatečně, a to proto, že se oblékají tak, jako kdyby šli pěšky a na procházku po městě. Abychom porozuměli správnému a dostatečnému oblékání, vysvětlíme si nejprve takzvaný faktor tělesné pohody, který daleko lépe než prostá teplota vzduchu naznačuje, zdali nám bude teplo nebo zima.

Faktor tepelné pohody vyjadřuje tepelnou bilanci mezi tepelnou energií tělem přijímanou a vydávanou. Vzorec pro výpočet faktoru tepelné pohody je poměrně složitý. Pro naše potřeby stačí, když si řekneme, že nejen na teplotě vzduchu, ale i na rychlosti jeho proudění, jeho vlhkosti a také na tepelném sálání z okolí, tedy teplotě okolních předmětů, stěn místnosti či krajiny. Teplota, rychlost a vlhkost proudu vzduchu rozhoduje o tom, kolik tepla nám vzduch odnese. Tepelné sálání naopak o tom, kolik tepla nám okolí vrátí.

Nejzásadnější vliv na tepelnou pohodu cyklisty má bezesporu kombinace teploty a rychlosti proudění. Například je li venku dvacet stupňů Celsia, mnoho z nás, zejména dámy, obleče na procházku minimálně krátký rukáv, ne li dokonce kraťasy nebo krátkou sukni. Ovšem vzduch proudící rychlostí 30 km/h, rychlosti silničáře při jízdě po rovině, sníží tepelnou pohodu na hodnotu odpovídající 15 stupňům Celsia v nehybném vzduchu. A to by už vyrazil v kraťasech málokdo. A jedete li v mírném sjezdu padesátkou při teplotě 10 stupňů Celsia, vězte, že okolo vás de facto lehce mrzne, protože tepelná pohoda odpovídá -2 stupňům.

Windchill
 Tabulka relativních teplot vznikajících vzdušným prouděním - tzv. windchill effect (převzato ze starého dobrého Polar Precision Performance 2.0)


 

K proudění se přidává i vlhkost vzduchu a jeho hustota, Čím hustší a vlhčí vzduch, tím více tepla mu odevzdáváme, když nás míjí. Neodbytný pocit že vás někdo kropí ledovou vodou z hadice, který možná máte ve chvíli, kdy vyrazíte za sice relativně teplého, ale vlhkého jarního nebo podzimního dne, je tedy zcela na místě. S vlhkostí a hustotou souvisí i známý fakt, že -15 stupňů za jasného dne na horách je daleko snesitelnější než nula za inverzní mlhy ve městě.

Méně nápadnou, ale rozhodně ne zanedbatelnou úlohu hraje tepelné záření okolí. Všichni určitě známe situaci, kdy přijdeme do objektu, který byl dlouho nevytopený a teď je temperovaný na rychlo teplým vzduchem z teplovzdušného topení. Teploměr ukazuje sice přes dvacet, ale nám téměř jektají zuby zimou. Je to proto, že v dobře vytopené místnosti mají stěny přibližně stejnou teplotu jako vzduch. Část této tepelné energie neustále vyzařují v podobě infračerveného záření do prostoru a tím nás ohřívají. Právě tato přídatná neviditelná energie způsobuje, že nám při teplotě vzduchu, fakticky o 16 stupňů nižší než je teplota povrchu těla, je příjemně. V místnosti se studenými stěnami je sálání daleko menší a teplota vzduchu musí být na stejnou tepelnou pohodu daleko vyšší.

Pro cyklistu to znamená, že dvacet stupňů na teploměru za teplého dne v březnu je daleko méně než stejných dvacet za chladnějšího dne koncem srpna. Zatím co v březnu může mít totiž okolní krajina teplotu ještě stále jen lehce nad nulou, zatím co v srpnu je mnohdy ještě stále vyhřátá vysoko přes dvacet stupňů. Totéž platí i pro čím dál oblíbenější jarní Mallorku nebo Chorvatsko. I tam teploty po setmění mnohdy umí klesnout pod deset stupňů – takže ti cyklističtí profesionálové vědí, proč mají silné rukavice a kulicha na hlavě, když mnohý hobík zmatený sluníčkem jak masařka na jaře obléká „krátké-krátké“.

Cyklista ovšem nebojuje jen se zimou, ale také s teplem a to povětšinou vlastním. Účinnost pohybu je v případě cyklistiky někde mezi 20-30%. To znamená, že cyklista pracující výkonem 200 W vyzáří asi tolik tepla, jako  čtyři až šest 100 W žárovek. Obleče li se tedy na druhou stranu příliš, uvaří se brzy doslova ve vlastní šťávě – nejen nízký, ale i vysoký tepelný komfort prokazatelně snižuje výkon i vytrvalost.

Není také ani zdaleka jedno jak se přebytečného tepla zbaví. V zásadě existují dvě možnosti – teplo vyzářit popřípadě ho odevzdat proudícímu vzduchu přímo, a nebo ho odpařit spolu s teplem. Jak kvůli ztrátám vody, tak pro riziko prochladnutí vlhké pokožky ve sjezdech jsou první dvě metody daleko výhodnější.

Předchozí vlivy jasně definují faktory vymezující parametry cyklistického oblečení. To musí plnit dva na první pohled současně nesplnitelné požadavky – dostatečně izolovat před větrem a zároveň umožnit odpovídající chlazení při vysokém výkonu a to pokud možno sáláním či přímým chlazením, bez hromadění potu, který by cyklistu ve vyšší rychlosti nepřiměřeně studil.

V praxi to znamená, že pro cyklistiku nejsou vhodné byť i funkční a velmi moderní oděvy konstruované pro jiné sporty – pro běh, outdoor, běžecké lyžování a podobně. Většinou jsou totiž nastaveny na jiný poměr izolace a chlazení při nízkých rychlostech pohybu chladnějšího vzduchu a mnohdy menším vyzařování výkonu tělem. Zejména obecně outdoorové funkční prádlo pak v sobě zadržuje příliš mnoho vodní páry, která sice v kombinaci s membránovými svrchními vrstvami pomáhá izolovat, cyklistu ale, byť i pod membránou, při vyšším proudění vzduchu nesmírně zebe.

Kromě toho má jiné než cyklistické oblečení pro jízdu na kole naprosto nevhodné střihy – zatím co běžec či turista víceméně normálně stojí, cyklista se zejména na silničním kole pohybuje de facto sbalený v téměř embryonální poloze s rukama oproti trupu skoro ve vzpažení a nohama pohybujícíma se od úplného natažení po kompletní flexi v kyčlích a pravý úhel v kolenou. To je rozsah pohybů, se kterým běžné univerzální funkční oblečení vůbec nepočítá. Proto, i když je to na vstupní investici poměrně nákladné, doporučujeme pro pravidelný trénink vybavení specificky cyklistickým oblečením Univerzální ošacení je vhodné toliko pro občasnou turistiku.

Co a kdy tedy na sebe? Pro rychlou orientaci uvádíme následující oblékací kuchařku. Základní sestava platí pro silnici a trénink v hlavní sezóně od dubna do října. Do terénu (nižší rychlost, vyšší výkon a tedy i odpadní teplo) nebo na závody (mnohem vyšší výkon a tedy i odpadní teplo) můžete oblečení o jeden stupeň posunout směrem k vyšším teplotám. Naopak mimo sezónu je vhodné se oblékat o stupeň tepleji, kvůli nižšímu sálání krajiny.

 

  1. Teplota nad 25 stupňů – krátký dres, ideálně s co nejdelším zipem, kraťasy

  2. Teplota 20 – 25 stupňů – krátký dres, kraťasy, při studenějším větru pod dres tenký funkční nátělník „propocovák“. Zvlášť na horách vestu v kapse do sjezdů nebo pro případ větru či ochlazení.

  3. Teplota 15 – 20 stupňů – dlouhé tenké návleky na ruce i nohy, popřípadě dres s krátkým rukávem, nákolenky mají jen pochybnou funkci, protože sice chrání kolena, ale ponechávají na pospas povětří achilovku a škrtí krevní oběh v podkolenní jamce. „Propocovák“, popřípadě ještě jeden tenký krátký dres dospod někdy neuškodí. Vesta nebo pláštěnka v kapse do sjezdů nebo pro případ větru či ochlazení. Tenká čepička pod helmu nebo alespoň čelenka

  4. Teplota 10 – 15 stupňů – silný dlouhý dres, silné dlouhé návleky, tenké prstové rukavice, tenké návleky na boty, pod dres druhý tenký nebo vhodné funkční triko s dlouhým rukávem a nátělník pod něj. Silnější čepice pod helmu

  5. Teplota 5 – 10 stupňů – Membránový dres, dlouhé cyklistické kalhoty („čapáky“), silné neoprénové návleky na boty, silné rukavice, dostatek vrstev pod svrchní oblečení. Dlouhým sjezdům se raději vyhnout. Silná čepice pod helmu, nejlépe s membránou.

  6. Teplota menší než 5 stupňů – speciální zimní výbava. Pokud nemáme opravdu dobré oblečení a jsme náchylnější k virózám, je vhodné zvážit, zda nelze tréninkové dávky splnit jinak. Kromě celkového prochladnutí tu hraje roli i silné ochlazení dýchacích cest usilovnou ventilací, proto jsou na místě jen nízké tréninkové intenzity. Vyjímkou je samozřejmě cyklokros, ten ovšem vyžaduje několikaletou adaptaci, nehledě na to, že ho rozhodně netoleruje každý.

A víte co byste měli obléknout vždy, ať vyrážíte v plné zimní a nebo jen v ponožkách na sraz nudistů? No přece ochrannou přilbu! Vždyť každý z nás určitě zná alespoň jednoho, který kdyby přilbu měl na hlavě a ne doma ve skříni, mohl by dnes brázdit dál silnice pozemské a ne ty nebeské.

ObálkaNajdete v knize J. Sekera, O. Vojtěchovský Cyklistika - průvodce tréninkem , Grada 2009