Čtyřiadvacetihodinovky v sedle kola, zejména ty bajkové (protože silniční je prakticky nemožné při dnešních předpisech zabezpečit) jsou čím dál tím populárnější a přibývá jich téměř tolik, jako padesátek na začátku tisíciletí. Sám si nejsem tak úplně jistý, co k prožití takového martyria lidi láká. Možná je to touha po intenzivních zážitcích, potřeba zjistit, jak hluboko pod hladinou všedního dne se nalézá to opravdové dno sil. Možná je to hledání pocitu hrdinství a vítězství vůle ve světě bezpečném tak, že se za vrchol nepohodlí považuje narvané metro. Jistě k tomu ale přispívá i fakt, že k dobrému pocitu z padesátky je dnes už třeba se alespoň trochu umístit – a to znamená jet rychle a tedy mít i něco natrénované. Kdežto k tomu, abyste se mohli pochlubit čtyřiadvacetihodinovkou, stačí ji “jen” dokončit. A k tomu nemusíte a vlastně ani nemáte jet příliš rychle, jde jen o to to nevzdat. K čemuž je potřeba mnohem víc vůle a motivace, než trénovanosti.
Jsou ovšem nepřátelé, které ani nejsilnější vůle nezmůže. Přesněji řečeno které dokonce mohou vůli těžce nahlodat. Jmenují se Žízeň a Hlad.
Všichni se sice bojí hlaďáku, je to ale dehydratace, která je z těch dvou horším a zákeřnějším protivníkem. Nastupuje totiž pomalu a plíživě, chybí jí jasně definovaný pocit jako u hladu. Zejména v případě, že není příliš velké vedro a chybění tekutin není absolutní, když popíjíme, jen ne dost. Plíživá dehydratace a minerální rozvrat nemusí znamenat jen křeče. První bývá na řadě zhoršení vyšších nervových funkcí – pocit únavy, ospalost, nechuť pokračovat, zhoršení reakční doby a obratnosti. Teprve pak přicházejí zmíněné křeče a nakonec poruchy vědomí či vegetativní kolaps čili mdloba.
Jak tomu předejít a co nám může včas signalizovat nedostatečný příjem tekutin? Jediným receptem je pravidelný režim a pitný plán. Potřebujete vypít tři čtvrtě až jeden litr tekutiny za hodinu, zhruba dva půllitrové bidony. Ano bude se vám chtít často čůrat – to je známka dobrého zavodnění. Naopak, pokud nebudete potřebovat nejméně jednu zastávku “v boxu” za dvě hodiny, pravděpodobně jste v deficitu a měli byste přidat. Zbavit se této, zejména pro ženy obtěžující nezbytnosti snížením příjmu tekutin není dobrý nápad. Ledviny totiž něco dělat musí, zejména když nimi tak dlouho protéká mnohem víc krve než normálně. Moč tak přestanou produkovat až ve chvíli, kdy již opravdu není co čůrat. Proto pijte pravidelně, jako podle jízdního řádu, snažte se dva bidony za hodinu, nikdy méně, než jeden. Žádná zastávka na záchod vás nezdrží tak, jako křeče nebo mdloby.
Velmi častou otázkou je co pít. Obvykle se očekávají iontové nápoje, ty ale nemusí být nutně nejlepší volbou. Při intenzivním výkonu ztrácí člověk mnohem více vody než ž jontů a případná nerovnováha plyne z nedostatku tekutin, ne minerálů. Zejména při ultramaratonských závodech není proto nutné ani nezbytné pít jen “jonťáky”. Pokud je to jen trochu možné, je vhodné nápoje v průběhu závodu střídat – “jonťák”, čaj, čistá voda, ale i třeba naředěná kola (ředění z ní spolehlivě vyrazí bublinky, takže vám ve sjezdu neexploduje víčko od láhve). Střídání je důležité i proto, že se zejména umělé chutě sportovních nápojů velmi rychle “přepijí” a budou vás odrazovat od další rehydratace.
A jak s jídlem? Vlastně je to podobné, jako s tekutinami. Důležitá je především pravidelnost. Připravte si plán, nebo aspoň pravidla. Pokud budete jíst jen podle hladu, propadnete se do deficitu a zjistíte to, až když bude pozdě. Únava a nedostatek energie se projeví v zátěži tím, že přestanete dobře vnímat svoje potřeba, přestanete mít hlad i žízeň. Naplánujte si, co sníte při každém průjezdu depem a co si vezmete sebou na okruh. Snězte to i v případě, že nemáte hlad. Menu si vytvořte pestré a potraviny střídejte, nepouštějte se ale do nevyzkoušených kombinací a experimentů. Nemusíte nutně jen potraviny, které se tváří jako sportovní strava, podobně jako u nápojů mají velmi umělé chutě a brzo se vám zoškliví. Vybírejte si i z “normálních” jídel – housek, sendvičů a podobně. Jen pozor – co vám nedělá dobře v klidu, určitě nebude dobré ani v závodě. Vyhýbejte se jídlům příliš kořeněným, i když na ně možná budete mít nezřízenou chuť, nejspíš se vám budou připomínat ještě mnoho dalších hodin. Naprostá většina lidí v zátěži špatně tráví mléko a mléčné výrobky (jogurty a mléčné nápoje). Trochu tuku nevadí, zrovnoměrní vstřebávání sacharidů, zpomalí vyprazdňování žaludku a tím zabrání křečovitým stahům z hladu. Takového jídla ale vždycky jen dvě nebo tři sousta, aby vám neleželo v břiše jako kámen. Naopak bílkoviny, zejména v podobě masa, jsou při zátěži zbytečné. Tráví se složitě a dlouho, zejména jsou li k tomu tučné. Takže grilovanou krkovičku nebo řízek od manželky nechte doprovodu, i kdyby vám to mělo srdce utrhnout…
Především ale nepospíchejte. Ultramaratony jsou v první řadě o výdrži, nikoliv o rychlosti. Jestliže vynecháte bufet proto, abyste ušetřili pár minut a ztratíte tím desítky minut v křečích nebo celý závod pro kolaps organismu, není to věru dobrý obchod…