Interval maximálního výkonu je nejvyšší ze „středové“ řady prvků, tedy té řady, kde je nárůstu výkonu dosahováno symetrickým zvýšením jak kadence šlapání, tak síly na pedál. Jinak řečeno, u Max je jak kadence tak síla na pedál optimální, obě podřízené jedinému cíli dosáhnout a udržet po stanovenou dobu maximální rychlost/výkon (celá řada postupně od nejnižšího po nejvyšší výkon je Komp->ZDV->Tempo->Max).

TF – rozsah	Průměrný výkon	Faktor intenzity – IF (norm. výkon/FTP)	Index variability – VI (norm. výkon/prům. výkon)	kadence
(AnP – 5 tepů) → ?	Cca >90% kritického pro danou délku intervalu	>> 1	1 – 1,05	Optimální podle celkového zadání intervalu

Intenzitou odpovídá Max rozdahu přibližně od anaerobního prahu výš. Záměrně není řečeno tepovou frekvencí. Vzhledem ke zpoždění akcelerace TF oproti nárůstu výkonu je nanejvýš pravděpodobné, že zejména u kratších intervalů a trénovaných závodníků nemusí ani TF po dobu trvání intervalu anaerobní práh překročit. Proto je tento prvek pomocí TF jen obtížně kontrolovatelný. 

Ideální metodou řízení takových intervalů je měření výkonu. Konkrétní hodnotu cílového průměrného výkonu na interval je lépe než k FTP vztahovat přímo ke kritickému výkonu stejné délky jako je interval. Jen v případě, že máte v grafu kritických výkonů nejen tréninkové, ale i závodní hodnoty, bych doporučil cílový výkon oproti výkonu z grafu poněkud snížit. Přece jen málokdo dokáže v tréninku opakovat závodní výkon.

V samotném průběhu intervalu je v případě tréninku podle výkonu výhodné sledovat aktuální průměrný výkon od začátku intervalu (pokud je mi známo, většina wattmetrů touto funcionalitou disponuje) a snažit se držet äktuální a průměrný výkon stále co nejblíž cílovému. Jak nadměrné zvýšení, tak pokles totiž v konečném důsledku znamená, že bude nakonec průměrný výkon nižší než zamýšlený (v případě vyššího výkonu je to z důvodu předčasného vyčerpání). Závodníci trénující podle TF jsou v tomto prvku odkázáni pouze na svůj cit pro nasazení.

Čas intervalu běží stejně jako v jiných intervalech ihned po změně stylu jízdy. Akcelerace do intervalu by měla být podřízena hlavně délce intervalu. U delších by měla být mírnější, více podobná akceleraci do intervalu RV nebo SV, krátké délky jsou podobnější spurtům, s akcelerací blížící se maximu.

Max je možné a vhodné jezdit ve všech typech terénu. Počítejte jen s tím, že maximální výkon dosahujete vždy v kopci spíše prudším, v intervalech po rovině se ke svému kritickému výkonu ze stoupání ani zdaleka nepřiblížíte. Pro rovinové úseky nebo pro úseky ve zvlněném profilu s výraznějšími klesáními je také nutné cílový výkon poněkud snížit.