Jestli něco většinu amatérských cyklistů v zimě trápí (kromě zimy samotné), pak je je to onen podivuhodný fakt, že v zimě jezdí o poznání pomaleji. Ať chtějí nebo ne, jejich jízdní průměry i výkony jsou nepřehlédnutelně nižší než v zimě. Což v nich vyvolává záchvaty paniky a strachu, že se už nikdy nedokáží vrátit na výkonnost z předchozí sezóny. Natož se zlepšit.
Ponechme na začátku stranou otázku, nakolik je dobře se snažit jezdit pořád stejně rychle, nebo dokonce čím dál rychleji (tak jak je ideálem naší společnosti – stále více, stále rychleji, stále radostněji). a a proberme všechny případné faktory zimního poklesu výkonnosti.
Oblečení
Vliv oblečení je jedna z prvních věcí, která člověka napadne. Přece jen zimní brnění něco váží a aerodynamika možná také trochu utrpí. Ani jedno z toho ovšem neodolá tlaku hlubšího zkoumání. Hmotnost zimní sady oblečení určitě nepřesahuje jeden kilogram. Ale hlavně – v zimě se jezdí převážně po rovině a tam poměr výkonu ku hmotnosti nehraje žádnou zvláštní roli. A už vůbec by přece neměla mít vliv na výkon měřený wattmetrem.
Otázka vlivu zhoršené aerodynamiky na průměrnou rychlost už je přece jen pravděpodobnější. Přece jen zejména zimní bundy mají o poznání více faldů a záhybů (ačkoliv se výrobci už dnes i v zimní aerodynamice předhánějí v dokonalosti). Nicméně ani horší aerodynamika by se neměla projevit poklesem výkonu. Ten zůstává stále stejný, jen cyklista jede v důsledku většího odporu vzduchu pomaleji.
Jeden důvod mne ale přece jen napadá a vychází i z pocitů při jízdě. Vrstvy oblečení přece jen překáží nohám v pohybu a kladou odpor svalové kontrakci i prokrvení. Vždycky jsem se, nabalený na zimní jízdu jak Cimrmanova pumpa, cítil jako svázaný.
Odpor pneumatik
Odpor pneumatik je další velmi málo pravděpodobný faktor. Rozptyl kvality a “svižnosti” gum na zimácích se u různých cyklistů pohybuje ve velmi širokém rozmezí. Někdo jezdí ten nejhorší šrot, co doma najde, jiný dojíždí tréninkové gumy z léta, další jezdí hrubší vzorek vhodný pro lehčí terén nebo turističtější ježdění, protože se bojí sklouznutí na zimním silničním slizu či občasných zmrazcích. Pokles výkonu je ale patrný na všech, A opět – láš´t a jeho kvality mají vliv na výslednou průměrnou rychlost, nikoliv na pokles výkonu.
Studený vzduch
Chlad a jeho vliv na snížení podávaného výkonu a efektivitu svalové práce je diskutabilní. Je pravda, že prochladlým svalům se do práce moc nechce. Ale to není nic, co by nedokázalo opravit teplejší oblečení. Kromě toho je známo, že tepová frekvence při stejném druhu pohybu v chladu klesá, kdežto s rostoucí teplotou tepová frekvence roste, zejména mimo komfortní teplotní zónu někde mezi 18 a 25 stupni celsia.
Osobně se domnívám, že teplota, stejně jako počasí obecně opravdu výkon ovlilivńuje. Více či méně podle osobnosti cyklisty. Protože ten vliv je hlavně psychologický. Na mnoho lidí má chlad a nevlídné počasí výrazně tlumivý efekt. Takže se jim prostě vnitřně a mnohdy nevědomě do rychlejší jízdy nechce. A to vnitřní nastavení nelze vnějším chtěním a vůlí překonat. Jakákoliv snaha o rychlejší jízdu vysloveně bolí. Nevýhodné pro cyklokrosaře, ale jinak v zásadě nevadí, cyklistika je přece letní sport.
Posilovna a doplńkové sporty
Zařazení všeobecně přípravných a doplńkových aktivit a sportů je důležité pro kompenzaci jednostranného zatížení na kole, má ale negativní vliv na specializovanou výkonnost v cyklistice. Je to nejspíš tím, že se různorodé aktivity o tělo cyklisty tak trochu perou, změní svalové napětí a rovnováhy původně optimalizované pro jízdu na kole a tím zhorší i efektivitu práce svalů při šlapání. Nezanedbatelné je také všeobecné rozbolavění a únava jinak namáhaných a jindy nezatěžovaných svalů.
Největším ničitelem vysokých průměrů a efektivity šlapání je ovšem ze zkušenosti posilovna. Co všechno se na tom podílí mi není zcela známo. Jestli je to jen změna svalového napětí, výrazně větší “mechanická” svalov únava, narušení či směna aerobního metabolismu a nebo třeba i změna viskozity a pasivních odporů citelně otokem a překrvením změněného svalu není jasné, všechny tyhle možnosti ale přicházejí v úvahu.
V každém případě dokáže začátek posilování shodit rychlostní průměry podle mých zkušeností z týdne na týden i o 2 km/hod. Toto zpomalení sice není trvalé, po několika týdnech se rychlost zčásti vrátí, mírně je ale znát po celou dobu. silové přípravy v posilovně. Je sice pravda, že zejména dráhaři a sprinteři posilují celou sezónu, u nich ovšem dojde postupně k adaptaci a struktura jejich tréninku a zatížení v závodě je výrazně jiná než u klasických vytrvalostních cyklistů. Pokud posilují v sezóně i vytrvalci, nejedná se o “čistokrevné” posilování, spíš o podporu silové vytrvalosti s vysokým počtem opakování a nízkými váhami.
Podzimní pauza a zklidnění
Pomalu se dostáváme k jádru pudla. Totiž proč nastává zimní pokles výkonnosti a také proč by nastat měl. Je jím podzimní odpočinek po sezóně.
Posezónní odpočinek by měl trvat nejméně dva týdny, klidně až čtyři, zvlášť pokud jsme po sezóně hodně unavení. Za tak dlouhou dobu už je pokles výkonnosti nepřehlédnutelný.
Mnoho cyklistů má z toho obavy, považují to za jasný znak definitivního zhoršení, neřku li stárnutí a odchodu do důchodu. Přitom je ale přirozenou součástí fyziologického ročního výkonnostního cyklu.
Vysoká výkonnost není přirozený a trvalý stav organismu. Je to pro něj vypětí, znamená zvýšené opotřebení a děje se na úkor mnoha dalších životně důležitých funkcí organismu. Nejvíce to odnáší imunita (což potom na podzim a v zimě poznáte i v noncovid letech) a zhoršuje se i regenerační schopnost svalů.
Proto zatím co se amatéři a hobíci mnohdy snaží s vypětím všech sil drtit v zimě v létě kilometry stálým průměrem 32 km/hod, profesionálové vědí, že pokud chci vyskočit, musím předtím pokrčit nohy. Profesionál nemá žádný problém si na podzim pár týdnů odpočinout (dokonce se na to i těší) a potom najíždět prosincové a lednové kilometry v klidu a pohodě průměrnou rychlostí 25 km/hod. Protože ví, že si tím obnoví ty nejhlubší vrstvy aerobní vytrvalosti a vytvoří základy pro následné rychlé vystavění kvalitní výkonnosti a posléze závodní formy. Naopak pokud se usilovně snažím se držet vysokých průměrů celý rok, s největší pravděpodobností mě tělo zradí v tu nejnevhodnější dobu. Bud zvýšenou nemocností na konci zimy a začátku jara a nebo propadem formy už v první polovině závodní sezóny. Přechodné zpomalení a snížení výkonu přes zimu je tedy více než žádoucí.