Třes rukou, bolesti břicha, průjem, zvracení. Ale také zapomenuté boty, přilba, pokuty za dopravní přestupky, rodinné hádky. To všechno jsou projevy předstartovní nervozity, lidově zvané starťák. Jak se jí zbavit? A chceme se jí zbavit?

Předstartovní nervozita je projevem vysoké aktivace centrální nervové soustavy v důsledku očekávání situace, ke které jsme extrémně motivováni. Aktivace se týká jak vegetativního nervového systému, tak vyšších nervových funkcí. V popředí a nejhůř vnímané bývají efekty zvýšené aktivity sympatické větve vegetativního systému – zrychlená motilita zažívacího systému, projevující se jako průjem či častější nucení na stolici, vracení, ale také nadýmání a bolesti břicha nebo pálení žáhy. 

Zvyšuje se krevní tlak, tepová frekvence i dynamika srdeční akce, projevující se jako bušení srdce. Zrychluje se dechová frekvence, což u úzkostnějších jedinců může být vnímáno až jako dušnost. Podobně jako trávení  je na tom i soustava vylučovací – v důsledku zrychlení oběhu, snížení koncentrace moči v ledvinách, ale hlavně zrychlení pohybu močovodů a zvýšení napětí a tím fakticky snížení kapacity močového měchýře musíme častěji odskakovat na malou. Drobnosti jako pocení, pocit horka už snad ani nepočítáme.

Aktivována je ale i centrální nervová soustava. Subjektivně je nejnápadnější třes rukou nebo celého těla, ostatní na vás vidí především emoční hyperreaktivitu neklid, rychlé střídání nálad, podrážděnost, zhoršení soustředění.

Z předchozího výčtu je vidět, že z předstatrtovní nervozity si o naší pozornost přirozeně říkají především negativní aspekty, zatím co ty pozitivní nevnímáme a nebo bychom je rádi považovali za přirozené důsledky našich osobních kvalit a výkonnosti.

Aktivace nervového systému sebou totiž nese i pozitivní faktory – zrychlení reakcí nebo zvýšení svalové pohotovosti a síly. Poněkud překvapivě dokáže “adrenalin” v průběhu výkonu třeba potlačovat některé projevy alergií, zejména rýmu a otok nosních sliznic. Alergikům tedy doporučuji vyzkoušet, jestli svoje za normálních okolností používané léky na závod opravdu potřebují. Je pozoruhodné, že ačkoliv před závodem jsou naše strachy a obavy většinou zvýšené, během závodu naopak excitace vede k výraznému potlačení strachu a pudu sebezáchovy.

Metabolicky je předzávodní hyperaktivita CNS a vegetativního VO2max a krátkodobý výkon, na druhou stranu ovšem může zejména u hůř trénovaných zvyšovat podíl spalovaných cukrů na celkové produkci energie a tím zvyšovat riziko hypoglykémie a zhoršovat vytrvalost. Je tedy dobré počítat s větší spotřebou traťovek než na běžný, byť svižný trénink.

Nezanedbatelné jsou i efekty emoční – bez předstartovní nervozity bychom totiž závod vůbec nerozeznali od běžného tréninku. Byla by to jen prázdná horničina. Emoce jsou důvod, pro který závodíme především, bez ohledu na výsledek. Závodnícká extáze a nervozita před startem jsou od sebe neoddělitelné.

Sebeobrana proti starťáku

D-2

Z předchozích odstavců je patrné, že vyhlásit totální válku předstartovní nervozitě by bylo tak trochu jako střelit se do vlastní nohy. Určitá míra nervozity před závodem je potřebná a užitečná. Jde především o to dostat pod kontrolu její nežádoucí účinky a co možná nejvíc zachovat ty příznivé.

Hlavní zbraní proti panice, nervozitě a všem škodám z nich plynoucí  je nácvik, trénink a rutina. Máme li něco nacvičené a zautomatizované, nepropadáme tak snadno pod tlakem stresu chaosu a zmatkům. Proto je důležité si postupně vytvořit a optimalizovat proces přípravy na závod, startující už den nebo dva před rozhodujícím datem. 

I když ortodoxní superkompenzační dietě už snad odzvonilo (efekt byl nejistý a s normálním životem byla dost těžko slučitelná), je dobré si pro dva předzávodní dny vytvořit a vyladit seznam potravin, které dobře snášíme, příliš nás nenadýmají ani nepodporují průjmy, nezpůsobují nám nevolnost během zátěže a přitom dostatečně zasytí. Důležitá je večeře před a snídaně v den D. Konkrétnímu seznamu potravin se záměrně vyhýbám, jednak je to parketa dietologů a ti taky potřebují platit činži a hlavně je to u každého trochu jinak a je dobré si vytvořit svůj osobní a bezpečný postup.

D-1

Další položkou na seznamu potenciálně kritických bodů, schopných způsobit v krajním případě i selhání mise, je balení výstroje a výzbroje a její nakládání do auta. Doporučuji vřele a v důsledku více než mála špatných zkušeností balit věci ještě s relativně chladnou hlavou, nejpozději večer před odjezdem na závody. Je potřeba zbalit opravdu všechno. Věta “tohle zabalím až ráno” dává padesátiprocentní šanci nechat onu věc doma. Nejlépe se nahrazují věci opravdu nenahraditelné – boty, případně přilba, ovšem kritické je vlastně všechno. Závodit s holou zadnicí, bez ponožek nebo dresu taky moc nejde. Nezapomeňte na traťovky a bidony s vodou. Na velkých závodech sice jde ledacos koupit, spoléhat se na to ovšem není ani tak odvaha, jako zbytečný hazard a lenost. A často i plýtvání penězi. Rozhodně se snažte sbalit všechno do jediného zavazadla. Mít jednu tašku na oblečení a k tomu pytlík na boty a obal na helmu vás neodvolatelně blíží ke dni, ve kterém něco z toho necháte doma.

Kolo nejlépe zkontrolujete, když se na něm den předem lehce rozjedete, poté ho umyjete, namažete řetěz a v případě profesionální dokonalosti sbalíte do vaku a spolu s taškou rovnou naložíte do auta. Vozit kolo v autě je vždycky po všech stránkách bezpečnější a vak z vás dělá tak trochu mazáky a přece jen omezuje pozornost pánů, kterým se vaše kolo taky líbí, ale nechtějí za něj utrácet peníze. Pokud musíte věcí nakládat až ráno, pamatujte v první řadě na zlaté pravidlo: “Na střechu a na zem vedle auta se pokládá jen to, čeho se potřebuju rychle a neodvratně zbavit”. Nezapomeňte doklady a peněženku! (zejména ta se s oblibou pokládá na střechu a ztrácí.)

Rozhodně nezapomínejte na navigační přípravu. S příchodem chytrých telefonů a navigací  naštěstí odpadá detailní studování itineráře. Přesto doporučuji si předem rozmyslet, kde budete parkovat, zadat cíl trasy do navigace už den předem jako plánovaný cíl a tím také zjistit, v kolik hodin potřebujete vyjet. Hodí se i se přesvědčit, jestli je ona Dlouhá Ves, kterou jste právě zadali opravdu ta, v níž se koná závod.

Důležitý je i dostatečný předstih. Počítejte, že na prezentaci, vybalení kola, rozjetí a zařazení se do startovního boxu budete potřebovat spíš hodinu a půl (a víc) než hodinu. Mít nějakou půlhodinku jako rezervu pro nečekané události po cestě taky neuškodí. Dojíždět na parkoviště smykem a startovat z otevřených dveří auta rozhodně předstartovní nervozitu nesníží.

Kromě výše zmíněného je vysoce praktické mít v autě, klidně nastálo, několik nenápadných, ale užitečných věcí – kanystr a nebo aspoň pětilitrový barel či karton petlahví s vodou, tašku s rezervním teplým oblečením a roli toaletního papíru. Voda se hodí k pití i mytí – obličeje, rukou, odřenin a někdy aspoň lehké očisty, kola teplé oblečení když na trati promrznete, promoknete a nebo se rozstřelíte (to byste nevěřili, jak je odřenému nebo potlučenému najednou zima i v létě) a toaletní papír na situace, kdy vás živá peristaltika překvapí uprostřed lesů a polí. Pro tyto případy též doporučuji nácvik hlubokého “slovanského” dřepu. A nikomu nepřeju, aby ho peristaltika zastihla v pomalu popojíždějící koloně uprostřed města.

D-0

Na místě startu si potom počínejte klidně a s rozvahou. V klidu a bezpečně zaparkujte. Dojděte si na záchod. Odprezentujte se, ověřte čas startu, podívejte se na pokyny pořadatelů a případně plánek trasy. Dojděte si na záchod. Možná, podle zvyklostí, něco malého snězte a napijte se. Dojděte si na záchod. Sestavte kolo, zkontrolujte jeho funkčnost. Dojděte si na záchod. Převlékněte se do cyklistického, upevněte číslo. Vezměte si traťovky a vodu, po rozjetí už na to zapomenete! Doporučuji nejdřív kolo, potom dres, abyste nebyli za sváteční jezdce, kdyby náhodou nebyl ten řetěz dokonale čistý. Dojděte si na záchod. Rozjeďte se a vyjeďte. Dojděte si na záchod. Zařaďte se do svého startovního boxu a čekejte na start. Teď už si bohužel na záchod nedojdete, takže to musíte vydržet…

Start!

Po dojetí závodu se opět snažte zachovat chladnou hlavu, ať už se cítíte být vítězi a nebo poraženými. V klidu ošetřete případné odřeniny alespoň vodou, převlékněte se, sbalte kolo a ostatní výstroj, ukliďte do auta (nepokládat nic na zem!), najezte se a napijte. Nikdy, ale opravdu nikdy od svého kola neodcházejte, dokud není kolo alespoň bezpečně zamčené v autě skryté rychlým pohledům nenechavých zraků. Pokud tedy nechcete přispět svým milovaným kolem na rozvoj cyklistiky v okolních zemích, 

Domů jeďte rychlostí důchodce vracejícího se z chalupy, teď už závod nevyhrajete a doma to bez vás o půl hodiny vydrží, když už to vydrželi doteď. Přece jen ůnava dělá své a chcete mít čím jet na závody i příště.

Zlomte vaz!