Věkové kategorie a čas:

Dětem a mladým, nedospělým jedincům obecně plyne čas mnohonásobně rychleji než dospělým (jednoduchý příklad – vzpomeňte si na délku 1 školní hodiny v první třídě a nyní). Tato vlastnost není jen subjektivní, jak by se mohlo na první pohled mohlo zdát, ale odráží i objektivní fyziologické vlastnosti organismu, jako je koncentrace, mobilizace energetických rezerv, nervosvalová koordinace a vytrvalost a pod. Nerespektování těchto limitů, zejména při aktivním pohybu, znamená pro dítě přetížení a zvýšené riziko úrazu, pro rodiče zase vysokou psychickou zátěž na trase.

S tím souvisí i naprostá odlišnost vnímání a snášení monotónní zátěže – dospělému vyhovuje, pro dítě je naopak vysoce stresující, dítě vyžaduje časté změny činnosti.

Veškeré uvedené doby platí pro nízkou intenzitu zátěže, přibližně odhadnutelné podle schopnosti dítěte normálně souvisle hovořit v celých větách.

Do 3 let

Prakticky nulová tolerance souvislé monotónní zátěže bez přídatných rozptýlení a odpočinků . Navíc nedostatečná dovednost a koncentrace na monotónní pohyb. Samostatný přesun na kole je nevhodný, navíc vysoce rizikový.

Do 6 let

Maximálně 30 minut (v 6 letech) minut souvislého monotónního zatížení, maximální celková doba zatížení za den cca 2-3 hodiny. 

Do 10 let

Maximální doba zátěže v 7 letech cca 60 minut vzroste do 10 let na cca 90 minut. Celková doba doba zátěže na den od 4 hodin v 7 letech do 6 hodin v 10 letech.

Do 15 let

Fyzická tolerance monotónní zátěže rychle roste, dvanáctileté dítě dobře snese souvislé zatížení okolo 2 – 2,5 hodiny, patnáctileté 3-4 hodiny, celková doba zatížení maximálně 6-8 hodin

Nad 15 let

Fyzická tolerance je většinou výborná, zejména u dětí s předchozím tréninkem, problémy dělá naopak psychická tolerace – jiné zájmy, apriorní vzdor a odpor.

Minimálně do 10 let platí, že se musí dospělý přizpůsobit dítěti, nikoliv naopak

Pauzy

Nemusí být dlouhé, stačí 5-10 minut. Na rozdíl od dospělého, kterému vyhovuje pasivnější pauza (sednout, natáhnout si záda) dítě vyžaduje pauzu aktivní, změnu pohybového stereotypu (proběhnout se, po něčem lozit, kopnout si do míče a pod). Během pauzy doplnit tekutiny a něco sníst (nemusí to být pokaždé řízek, ale energetický gel je taky nesmysl 🙂

Známky únavy

První se u dětí vždycky projeví únava nervového systému. Jednoduše řečeno, dítě to přestane bavit a začne zlobit. To u nich funguje jako poměrně spolehlivá pojistka proti přetížení. Poté následuje zhoršení koordinace – pády. Fyzické vyčerpání přichází až na konec.