Vše o prdeli

Existuje na lidském těle krajina, která ačkoliv neprodukuje žádný měřitelný výkon, nepřenáší kyslík ani nerozhoduje o taktice a strategii, přesto má zásadní a mnohdy rozhodující podíl na vašich výsledcích a prožitcích z cyklistiky. Ano. Je to ono příslovečné místo, kam slunce nesvítí a kde najdete všechny vám neoblíbené osoby i nepovedené a pokažené věci. Zadek.

Úvodem pár prakticko-anatomických souvislostí. Pokud bychom si měli vymezit lokalitu, o které bude dnes řeč, pak by její mapa vypadala následovně: hřbetně (otrocký překlad latinského dorzálně, tedy nejblíž k zádům) ji ohraničuje hrot kostrče. Směrem břišním (latinsky ventrálně) následuje otvor řitní, hráz (to je to místo, kde nás pámbu dole sešil, aby se z nás nevysypala vycpávka) a skrotum, šourek neboli pytlík u mužů a vulva u žen. Směrem do stran od táto linie nahmatáme zhruba na úrovni řiti hrboly sedacích kostí a hranice dál tvoří vnitřní strany stehen a polokoule hýždí.

Ač je tento prostor již od pradávna považován za rituálně nečistý a veskrze intimní zároveň a jako takový ho valná většina lidí má hluboce utopený pod hladinou nevědomí, takže se o něm stydí dokonce i přemýšlet, přesto v této oblasti najdeme důležitá a velmi citlivá ústrojí – anální otvor a k němu příslušné cévní pleteně, pohlavní orgány, ke kterým vedou cévy a nervy pod hrází. I samotná pokožka je v tomto regionu jemná a extrémně citlivá – v původním konstrukčním plánu se nepředpokládala žádný mechanická zátěž, kde by se také vzala.

Jenže člověk prý rozumný si vymyslel cyklistiku a tím našemu zadku přidělil novou funkci. Tato plocha o velikosti několika málo desítek čtverečních centimetrů má na sobě nést naprostou většinu váhy těla. Jak by tento náš interface s kolem měl fungovat správně?

V první řadě záleží na úhlu naklopení pánve. Správně nastavené sedlo by mělo mít horní plochu přísně vodorovně. Jedině tak zajistíme, aby tíha cyklisty a další působící síly neměly snahu posouvat pánev po sedle vzad či vpřed neuváděli kalhoty a tím i kůži pod nimi do střihu a nenutily cyklistu je vyrovnávat pomocí práce paží. Tomu by mělo odpovídat i naklopení pánve. Naprostá většina váhy cyklisty by měla spočívat na hrotech sedacích kostí, tedy ani ne na hrázi, ani na hrotu kostrče. Oblast hráze a pohlavních orgánů by měla na sedle jen volně spočívat.

Týraná kůže

Nejčastěji trpí vlivy cyklistiky v tomto místě kůže. Je to logické – vždyť je první na ráně. Tvoří se různé opruzeniny, vyrážky a mokvavé plochy, ale i hlubší vřídky, abscísky a podkožní hematomy. Pokud vás něco takového postihne a hledáte příčinu, můžete postupovat podle následujícího klíče.

V první  řadě je to “trénovanost” onoho místa.U zkušených cyklistů se kůže v oblasti postupně osedí a adaptuje. Nevypadá to sice příliš vzhledně, vášnivý cyklista v sezóně vzdáleně připomíná říjícího paviána, ale kdo by si dělal z této lokality selfie, že… Častou chybou bývá špinavá vložka. Ne že by nutně musela vykazovat příslovečnou brzdnou dráhu, tak daleko to snad dojít nikdo nenechá, stačí prosolení od potu. Krystalky soli mechanicky i chemicky dráždí a navíc drží vodu, takže podporují rozmáčení. Životnost vložky je jeden dlouhý a nebo s přimhouřením dva krátké tréninky v sumě pod 5 hodin. Pak by měla jít nemilosrdně do pračky. Podobnou neplechu páchá i stará, sepraná a hlavně polámaná vložka nebo nedobře padnoucí “vypráskané” kalhoty. Vložka má být co do tvaru pevná, nesmí při oblečené vytvářet zlomy, které zalézají do třísel nebo mezi půlky. Kalhoty s popraskanou elastikou nebo špatně ušité, takže nedrží vložku na správném místě, patří do koše. Šetření tu bude dost bolestivou záležitostí.

Kožní problémy také často signalizují chyby v technice posedu a šlapání, stejně jako špatně nastavenou geometrii. Zadek by měl spočívat na sedle pokud možno nehybně a na zmíněných sedacích kostech. Pohyb by se měl dít okolo, v kyčelních kloubech, případně páteři. “Přesýpání” ze strany na stranu či předozadní šoupání vedou ke tření kůže o vložku a střihu mezi kůží a hlubšími vrstvami podkoží. To vede ke vzniku odřenin, tvorbě abscísků z kožních žlázek až k přetržení drobných kožních cévek a vzniku charakteristických kulovitých hematomů.

Ke stejným obtížím vede i špatně zvolené, měkké a nebo široké  sedlo, podepírající i plochy, které by podepřené už být neměly. Stejné potíže umí vyrobit ale i sedlo prosedlé. Na rozdíl od dob starých celokožených sedel, která s cyklisty prožily mnohdy celou kariéru a která si sebou brali i z týmu do týmu mají dnešní sedla s plastovou konstrukcí sedáku omezenou životnost. Plast kostry se postupně deformuje a prohýbá, takže se do něj hroty sedacích kostí boří stále hlouběji a sedlo začne tlačit i na nepatřičná místa. Každý s tím má jistě jinou zkušenost,  mně začaly boláky signalizovat konec životnosti sedla vždy zhruba po dvou letech.

Ohledně prevence a léčby zmíněných nepříjemností platí co cyklista, to přístup. Někdo nedá dopustit na speciální oleje a kosmetiku, jiný na obyčejnou indulonu nebo vazelínu, další zase trvají na tom, že by kůže měla zůstat pokud možno suchá a čistá. V případě, že se objeví odřeniny někdo doporučuje použít dětský zásyp. S tím bych byl osobně velmi opatrný, zejména před tréninkem. Drobná zrníčka zásypu, která na sebe mají vázat vlhkost z mokvavých ploch, mohou ranky naopak dále rozdírat a tak se hodí spíš na ošetření po tréninku a koupeli. Nejdůležitější je omýt, sušit a větrat – dlouhý župan bude nejspíš na nějakou dobu vaším nejlepším domácím přítelem.

O chloupek větší potíže působí právě zarůstající a zanícené žlázky u ústí chloupků. Objevují se většinou v případě, že dojde kromě tření k vlhkému záparu – tedy v letních vedrech, ale i v zimě pod příliš těsnými a neprodyšnými čapáky. Prevence je tady obtížná. Ti, kdo na podobné obtíže trpí častěji, měli by mimořádně pečlivě dbát na hygienu i kvalitu oblečení a dobře volit odpovídající hřejivost, zejména zvážit, zda není možné místo čapáků přes kraťasy obléci jen kraťasy a silné návleky, jelikož v tříslech se každá vrstva oblečení počítá.

Pokud už k příhodě dojde, je možné drobné pustulky s hnisem opatrně propíchnout a hnis jemně vytlačit. Ošetření větších abscísků se zánětem okolo přenechte raději lékaři.

Nejprotivnější a nejnepříjemnější z této kategorie jsou hluboké hematomy v podkoží. Objevují se na charakteristickém místě, v záhybu mezi hrází a vnitřní stranou stehna, těsně před hrbolem sedací kosti. Na rozdíl od zánětlivých pustulek jsou větší, kulovité, z počátku měkké, během několika dnů tuhnoucí, nemají hnisavou čepičku a tedy nejdou vymáčknout. Vznikají nejspíš přetržením příliš napínané drobné kožní cévky při špatně zvoleném a prosedlém sedle a nebo při nadměrném množství materíálu v třísle (kraťasy a nepadnoucí tlusté čapáky). Spolupodílet na vzniku se může i špatná geometrie posedu a nebo technika stabilizace trupu a šlapání.

Léčba hematomu je poměrně náročná a svépomocí jí zvládne jen opravdu sveřepý jedinec. Hematom se musí vypustit a to zavčasu, dokud se takzvaně “nezorganizuje”, tedy dokud se krev nesrazí a nezačne jizevnatět. To znamená útvar propíchnout tlustou jehlou a krev vytlačit. Méně srdnatí a rozumnější opět navštíví lékaře. To by měli v každém případě učinit všichni v případě, že místo začíná jevit známky zánětu a abscesu – tedy zvýšená teplota, zarudnutí a otok místa a zhoršení bolesti i v klidu, ne jen na kole. Pozdní ošetření, po zatuhnutí bohužel vede k dlouhému pomalém vstřebávání a není výjimkou, že vás cyklistická “boule na zadku” bude trápit valnou část sezóny.

Trable hlubší závažnosti

Extrémní zatížení, na které lokalita není konstruována, může ovšem přinášet i trable závažnějšího rázu. Asi nejčastěji se objevují potíže v oblasti konečníku či přesněji řiti – hemorrhoidální uzly (rozšíření žilních pletení) a řitní praskliny. Obě onemocnění mají společného jmenovatele a tím je chybné nastavení napětí svalů pánevního dna a špatně fungující tlakové poměry v břišní dutině. Za normálních okolností vytváří práce bránice a hlubokých břišních svalů spolu s pánevním dnem při dýchání negativní tlak, který pomáhá čerpat krev z dolních končetin i žilní pleteně konečníku a posouvat jí směrem k srdci. Funguje to i v předklonu v sedě, tedy v poloze, kterou zaujímáte na kole – jen je to ještě o něco technicky náročnější. Stačí ale malá chybka – nefungující brániční dýchání, “vypadlý” hluboký svalový systém břicha, někdy nahrazený přeposilovaným přímým břišním svalem (sixpack) a nebo břišní obezita. Podtlak se změní na přetlak, pánevní dno a s ním i kůže úplného konce trávicí trubice polesnou dolů, do kontaktu se sedlem a krev začne přeplňovat žilní pleteně.

Že je samoléčba prakticky nemožná a řešení patří do rukou lékaře je celkem zjevné – kdo by si doma ve vaně chtěl kapesním nožíkem operovat zlatou žílu, že? Je ale nějaká prevence? Je – dobře udržovaný fungující hluboký stabilizační systém a správné brániční dýchání. To je ovšem knížecí rada, protože to vůbec není jednoduché a pokud nemáte štěstí, že vám váš systém takhle funguje od přírody a díky dobré sportovní historii, pořádně se spolu se svým fyzioterapeutem natrápíte, než dáte všechno aspoň trochu do kupy. Výsledek ale stojí za to a pomůže vám i při potížích se zády a možná i koleny, protože tyhle tři věci jdou velmi často ruku v ruce.

Na konec jsem si nechal onemocnění nejzávažnější, ovšem s menší mírou prokázané souvislosti s cyklistikou. V první řadě to jsou sexuální poruchy – především impotence. Je pravda, že pod hrází procházejí jak příslušné nervy, tak cévy zásobující penis. Přesto se ale nezdá, že by se mezi cyklisty faktická impotence, tedy poruchy ztopoření, vyskytovala nějak častěji než v běžné populaci. Pokud mají zejména starší cyklisté nějaký podobný problém, pak spíš proto, že pro stálou únavu po příchodu ze švihu domů pouze jedí a spí. Občas je možno zahlédnout zprávy o postižení kožních nervů a zhoršení citlivost, což ovšem, jak dámy jistě uznají, nemusí být vždy ke škodě věci. Hodně se také mluví o vyšším výskytu nádorů varlat, který ovšem zdaleka ne všechny studie potvrzují. Jisté riziko tu je pro zánět prostaty, zejména při současném prochladnutí – důvodem tu je podobně jako u hemoroidů žilní překrvení a zhoršení odtoku z oblasti dna pánve.

Dámy teď již nejspíš zdvíhají prst a upozorňují, že jsem zcela opominul jejich specifická trápení. Tady se bohužel musím omluvit. Praktické zkušenosti s nimi nemám, neb profesně mi tato oblast nepřísluší, je doménou toliko gynekologů. A pokud bych měl nějaké mimopracovní, musel bych o nich jako gentleman pomlčet.

V každém případě pokud jsou potíže v lokalitě, o které byla řeč, je tam i veškerá radost z cyklistiky. A proto ať se vám sedí jako na obláčku!