Lidová pranostika a přísloví sice pro březen a duben radí za kamny zvostávat a teprve v květnu hnát kozy a kola ven, pro soudobého cyklistu to už dávno neplatí. Naopak. Březen a duben jsou dva měsíce, během kterých se formují základy výkonnosti, na kterých stojí kvalita a stabilita formy po zbytek sezóny.

Tréninkový program pro březen je charakterizován v první řadě více či méně postupným ukončením nespecifických aktivit všeobecné přípravy. O tom, zda to bude více či méně rychle rozhoduje bohužel v první řadě počasí a v druhé dostatek času za světla.  Zejména poslední roky (a ten letošní nebude nejspíš výjimkou) se vyznačují posunem ročních období. Zatím co podzim bývá vcelku teplý a přívětivý – což je z hlediska plánovaného tréninku zbůhdarmé plýtvání, zima začíná až daleko po Novém roce a chladné dny a třeba i sníh vydrží hluboko do dubna.

Za teplem na jih?

Oblíbeným způsobem, jak tento zjevný konflikt cyklistického a meteorologického kalendáře vyřešit, je cesta za jarními kilometry do teplých krajin, nejběžněji na Mallorku. Výhody tohoto přístupu jsou zjevné a vyzkoušené. V první řadě je to samozřejmě teplejší klima. I když v posledních letech se rozhárané povětří projevuje i ve Středomoří a mnozí cyklisté již zažili zasněžené svahy Sierra de Tramuntana i v první polovině března.

Zásadní a těžko nahraditelnou výhodou je obrovská koncentrace energie, doma rozptýlené mezi práci, rodinu a jiné všednodenní starosti. Na soustředění má sportovec na starosti toliko jezdit, jíst a spát, což jeho kapacitu pobrat tréninkové dávky dramaticky zvyšuje.

Jeho kapacita se sice zvětšila, nikdy však není tak veliká, aby z pětačtyřicetiletého úředníka a otce od rodiny udělala pětadvacetiletého profesionála. Přistát na letišti s několika hodinami na trenažéru a od druhého dne drtit se skupinou “dvoukila” působí sice hrdinsky, snadno to ale ze vstupního soustředení do sezóny udělá její labutí píseň.

Poslední nevýhodou se může stát návrat zpět domů. Málokdy totiž počasí dovolí plynule navázat a pokračovat v započatém tréninkovém nasazení. Díky českým teplotám, mallorskému tempu a dovezené únavě může slibné dvoutýdenní soustředění v teple přejít plynule do dvou týdnů na lůžku s virózou. Vynaložené úsilí i finanční prostředky se tak rozplynou jako pára nad hrncem.

Zůstáváme doma

Z důvodů výše uvedených, ale rodinných či finančních se proto mnoho cyklistů rozhodne zůstat doma a své hodiny a kilometry si natočit v nejistých podmínkách českého předjaří. Část z nich, především ti, kterým se doma dostalo poučení a sami rádi dobrovolně museli uznat, že prostě letos na Mallorku nemohou, přitom trpí pocitem újmy a neodvratně ztracené sezóny. Mnohdy zbytečně.

Základem březnového tréninku v domácích podmínkách je opatrná evoluce. Nahrazením dnů s všeobecnou přípravou cyklistikou získáte několik dalších tréninkových hodin. Ty můžete využít k dalšímu tréninku na trenažeru či válcích. Tréninkové jednotky postupně prodlužujte z počátečních 60 minut na až 90 minut na válcích nebo 120 minut na trenažeru. I nadále je vhodné využívat tenzní intervaly, nejen že posílí kapilarizaci svalů, ale vhodně rozbijí monotónnost dlouhé tréninkové jednotky a tím zvýší její účinnost a sníží případnou újmu na duševním zdraví.

Trénovat venku budete moci zpočátku hlavně o víkendu. Podle počasí postupně prodlužujte vyjížďky na tři až tři a půl hodiny. Stále se ještě držte v rovinách, delším kopcům se pokud možno vyhýbejte. Vaše aerobní výkonnost v tuhle chvíli ještě není dostatečně stabilizovaná a ve vyšších tepech byste mohli předčasně atakovat smíšené pásmo a tím rozvoj čistě aerobního metabolismu zabrzdit. Pokud už musíte nějaký kopec přejet, nezapomeňte včas zařadit lehký převod a v klidu ho přeťapejte. O tom, jak a v jakých tepech kopec přejedete totiž rozhoduje v první řadě způsob, jakým do kopce najedete. Pokud do něj vletíte jak opilý kozák do šenku, s velkou pilou a se snahou podržet setrvačnost a rychlost, laktát a tepovka vyletí  a i když vás potom kopec donutí podřadit, nemáte šanci zakyselení v průběhu kopce snížit, protože nutně chybí dostatečná dechová a oběhová rezerva.

Emoce z nemoce

Metlou a cyklistovy zimy jsou virózy. Jsou dokonce horším strašákem než nepřízeň počasí. Důvod, proč někteří cyklisté v zimě nejsou schopni vyjet ven ani za relativně hezkého počasí aniž by do týdne neonemocněli, zatím co jiní mohou jezdit klidně bez čepice i kdyby trakaře padaly a jsou pořád zdraví, zůstává autorovi článku záhadou. Je možné, že se na tom kromě imunitních dispozic podílí i jiné faktory, například stav krční páteře či nenápadné onemocnění zvané extraesofageální reflux. V každém případě jsou ale odolnost proti zimním respiračním virózám a schopnost trénovat za každého počasí důležitou součástí koktejlu, kterému se říká “talent na cyklistiku”.

Důležitým nástrojem v boji proti výpadkům, způsobeným virózami je prevence. Tím není myšlena jen ta všeobecně propagovaná prevence farmakologická v podobě vitamínů a potravinových doplňků. Jejich účinnost v praxi je mimochodem mírně řečeno nejistá. Daleko důležitější je sebepozorování a zpětná vazba. Během jedné či dvou sezón určitě zjistíte, kde jsou hranice počasí, za kterých jste ještě schopni bezpečně odtrénovat. Vyplatí se je nepřekračovat, i když si mnohdy říkáte, že se pro jednou nic nestane. Také možná poznáte, že rozhodující není teplota, ani intenzita, ale druh zátěže. Že na kole to pod 7 stupňů nejde, ale běžet můžete klidně v -15 stupních – a nic. Objevování podobných souvislostí – byť nejčastěji metodou pokus-chyba, vám může zachránit spoustu tréninkových hodin.

Když už jednou onemocníte, v první řadě nepropadejte panice a pocitu zmaru ze ztracené sezóny. To, že vás viróza přes veškerá opatření nakonec doběhla stejně s největší pravděpodobností znamená, že jste si na své momentální možnosti nabrali víc než unesete a že tělo si vynutilo oddychový čas. Nejdůležitějším tréninkovým úkolem, který v tu chvíli máte je se opravdu doléčit. Už od počátku se smiřte se zhruba dvoutýdenním výpadkem, zejména je li nemoc provázená teplotou. Týden potřebujete na vlastní překonání infekce, druhý pak na obnovení plné funkce imunity. Nápady typu “už je mi skoro dobře, tak to zkusím” nevedou k ničemu jinému, než že se obtíže za týden až dva opět vrátí. Pokud se vám tento cyklus podaří třikrát čtyřikrát otočit dokola, nenatrénujete nic a pravdu sezónu, nebo alespoň její první polovinu doopravdy odepíšete.

Březen zkrátka vyžaduje po cyklistovi dvě věci – pevné zdraví a pevné nervy.