Cyklistické bolístky – tedy potíže, které nás sice nezabijí, ani z kola nesundají, ale dovedou nám prožitek z vyjížďky pěkně obarvit na tmavo, mají jednoho společného jmenovatele – špatně fungující hluboký stabilizační aparát – možná ani ne tak slabý, jako nevyvážený a špatně spolupracující. I když jsou rozptýlené po celém těle, počátek mají stejný – oblast pasu a pánve
Krk a trapézy
Bolesti krku a trapézů mám osobně prozkoumané ze všech bolístek nejvíc. Trápila mě prakticky po celou dobu cyklistické kariéry, více na začátku než ke konci a více v jarních měsících než v hluboké sezóně. Největší hody měla při dlouhých objemových trénincích na Mallorce, které se díky tomu stávaly peklem.
Příčinou je kombinace málo pružné bederní a hrudní páteře, neschopné dostatečného ohnutí (správně kyfózy), příliš velkým prohnutím a předsunutím páteře krční (hyperlordóza a protrakce hlavy), slabého břišního podpůrného svalového aparátu a příliš dlouhého posedu s velkým dropem. Tuhost hrudní a bederní páteře skloněné nad nízko položenými řidítky musí dohánět přílišný záklon páteře krční. Ten se navíc musí odehrát jen v prvních třech obratlích, jelikož civilizací a věkem deformovaná dolní polovina krční páteře je i v rovném stoji zatuhlá a zakloněná na maximum. Celou situaci ještě zhoršuje pohodlné “zhroucení se” do sedla místo vytažení trupu do délky a aktivního nesení hlavy.
Celá váha hlavy tím visí na maximálně zkrácených a silně přetížených trapézových svalech, príslušné a pro to určené vzpřimovače jsou v tomto postavení nefunkční. Bolest bývá lokalizovaná jednak do středu jednoho nebo obou trojúhelníků trapézu a někdy také těsně pod zátylek.
První pomoc na kole zná intuitivně každý trochu zkušenější cyklista a zejména u silničářů na delších jízdách jí uvidíte každou chvíli. Pustit řidítka, napřímit se, známým způsobem “prokřupat” a uvolnit krk a zalehnout zpět. V pravidelné údržbě či regeneraci, ať již doma nebo na hotelu, se vyplatí požádat o záchranu maséra. Jako prevence je kromě práce na hlubokém stabilizačním aparátu nutná především správná volba délky posedu a rámu. Dlouhé rámy a natažené posedy z přelomu století už naštěstí ustoupili i v profipelotonu a vírobci dávno pochopili, že jejich zákazníci jsou starší pánové, jejichž pas je stabilizován hlavně větším obvodem. Kola pro ambiciózní hobbíky vypadají dobře i krátká a vysoká, s malým nebo dokonce kladným dropem (protože jak každý ví, čím líp kolo vypadá, tím líp taky jede)
Dlaně a prsty
Otlaky dlaní a brnění prstů má příčiny blízké nebo prakticky stejné jako bolesti C páteře a mnohdy jdou spolu ruku v ruce. Bezprostřední příčinou je přenesení velké části váhy těla ze sedu na paže a řídítka. Takového cyklistu poznáte již na dálku podle propnutých loktů, zvednutých ramen, zad rovných jako stůl a někdy u prohnutého “kachního” zadku.
Vyvolávající základní příčinou může být kromě tuhé páteře a špatně pracujícího jádra také vysoko nastavený posed – cyklista šlape do úplně propnutých kolen a mnohdy k tomu i na špičkách, špatně zvolené tlačící sedlo, mizerná vložka nebo jednoduše jen nepřivyklý zadek. A nebo jednoduše obecně špatná technika jízdy. Z autodiagnostického pohledu je jasnou známkou neschopnost absolvovat delší trénink bez rukavic a neustálé hledání lepších a lepších se silnějším gelovým polštářem.
Tato varianta chyby posedu má kromě zdravotního diskomfortu i rizika technická a úrazová. Cyklista s přetíženým předním kolem je daleko náchylnější k těm nejnebezpečnějším variantám pádů – poletům přes řidítka a smyku předního kola.
Řešení je podobné jako v případě bolestí za krkem – práce na správné funkci jádra, úprava posedu a také cizelování základní techniky jízdy. – protože správný sed je základním kamenem techniky jízdy na kole.
Bederní páteř
Zatím co předchozí dvě bolístky byly z kategorie otravných, ale jízdu neznemožňujících, bolesti v oblasti beder, občas dokážou cyklisty i donutit k sesednutí. Ozývají se zejména při silovém šlapání a jízdě do kopce.
Jejich podkladem je (překvapivě) opět nespolupráce přední části stabilizace bederní páteře se zbytkem systému. Mohutné síly od pracujících nohou se snaží překlápět pánev do stran. Tyto síly je třeba nějak zakotvit do trupu. Správně by to měly udělat v součinnosti všechny břišní svaly na straně jedné a páteř spolu se vzpřimovači na straně druhé. Pokud břišní strana nefunguje správně, přenese se veškerá námaha na svaly okolo páteře, nejen vzpřimovače, ale také na hluboko uložený neviditelný, ale o to důležitější sval psoas, spojující z vnitřní strany trupu páteř, pánev a upínající se na vnitřní stranu stehenní kosti. Protože tyto svaly musí pracovat osamoceně, proti obrovské páce pánve, jsou při silovém šlapání rychle přetížené a začnou bolet
Řešení je opět ve správném zapojení hlubokého stabilizačního aparátu. Správná poloha beder při silovém šlapání je v hlubokém předklonu, nesnažte se “pomáhat” nohám tím, že budete tlačit proti sedlu, do prohnutí. Neměli byste se přitahovat za řidítka ani do nich tlačit, ruce by na nich měly stále ležet volně. Pokud by vás bolest zad přece jen na vyjížďce zastihla, zastavte se, sestupte z kola, udělejte pár (opatrných!) záklonů a rotací v pase, případně se i natáhněte na chvíli na záda na zem.
Zadek
Zatímco všechny ostatní bolístky se týkají pohybového aparátu, potíže se sedací oblastí jsou záležitostí kůže a podkoží. Je nepopiratelným faktem, že kůže pozadí je opravdu extrémně namáhaná. Vezmeme li v úvahu, že plocha kontaktu se sedlem je velký zhruba jako plocha chodidla, kap jste při jízdě na kole ve stejné situaci, jako kdybyste celou dobu balancovali na jedné noze a maximálně si sem tam poskočili. Navíc je v této oblasti jedna z nejjemnějších pokožek celého těla, k tomu s extrémně volným a posunlivým podkožím, umožňujícím tvorbu záhybů či naopak krajní napínání kůže.Také množství potních žláz si tu umí přisadit do hry své.
Bolístky v této oblasti jsou trojího charakteru – prasklinky a odřeniny, drobné povrchové pustulky a vřídky (pustula je kožařský termín pro “pupínek” naplněný tekutým obsahem) a “boule” kulovitého tvaru situované hlouběji v podkoží. První dva typy potíží trápí více sváteční jezdce s pokožkou nezvyklou pravidelnému zatížení, “boule”, způsobené nejspíš přetržením některé z mnoha cévek, zásobujících podkoží a kůži na rozhraní stehna a hráze, potkají občas i profesionály a dokáží je důkladně potrápit
Bezprostřední příčinou vzniku kožních afekcí je posouvání zadku po sedle a tím i tření mezi jednotlivými vrstvami ležícími mezi zadkem a sedlem. Viníkem je v první řadě nedostatečný stabilizace pánve (a jsme opět u hlubokého stabilizačního aparátu), špatně nastavená výška sedla (hlavně příliš vysoko, což způsobuje takzvané “přesýpání”), opotřebované povolené “prosedlé” sedlo (sedla dnes již rozhodně nevydrží celou kariéru, jako klasické brooksy z pařené hovězí kůže) a opotřebovaná sepraná a změklá zlomená nebo propocená prosolená vložka,
Prevence je častým předmětem debat a diskusí mezi cyklisty a snad každý má na ní svůj recept. V první řadě je to kvalitní a neopotřebovaná vložka a dobře padnoucí cyklistických kraťasy. Prvním znakem, podle kterého poznáte, že má vložka svoje nejlepší léta (nebo spíš měsíce) za sebou je vytvoření podélného zlomu. Vložka má být kompaktní a tuhá a i v neoblečených kraťasech pevně držet tvar. Zlom zalézá do třísel a způsobuje odřeniny. Měla by být pokud možno co nejpravidelněji praná. Někdo pere kalhoty po každém tréninku bez ohledu na jeho délku, mě se osvědčila hranice překročení tří hodin – pokud byla vložka “v akci” více než tři hodiny, ať už ve dvu nebo třech kratších a nebo jedné dlouhé tréninkové jednotce, patří do pračky.
Prosezené sedlo je velmi individuální věc. Některé typy pod některými zadky vydrží snad věčně. Sedlo Fí:zik Pavé jsem musel měnit zhruba jednou za dva roky. Indikátorem byl právě zvýšený výskyt bolestivých kožních problémů v sedací oblasti.
Oblastí, ve které panuje relativně nejméně shody je použití mastiček a olejů. Někteří nedají dopustit na slavné a tradiční oleje Sixtus, jiní jezdí zásadně nasucho. Osobně se mi zejména při trénincích na dráze, kde je díky přetížení v zatáčkách a tomu, že se jezdí 90% času tréninku v sedě, zátěž opravdu extrémní, osvědčila stará dobrá Indulona. Ta už ovšem dnes není zdaleka tak stará a dobrá a tak bych spíš doporučil nějakou kvalitní vazelínu.
Kolena
Bolístky kolen se vyznačují v první řadě tím, že v devadesáti procentech případů nebolí přímo kolenní klouby, ale úpony okolo nich. Okolo kolene najdeme tři hlavní skupiny úponů a bolest v každé z nich signalizuje trochu jiný problém s nastavením pánve a kyčlí.
S nevelkou převahou nejčastější je bolest v oblasti čéšky, ať už na straně stehenní nebo holenní. Bolest v této lokalitě signalizuje buď sedlo příliš vpředu, vpřed naklopenou pánev (ctedy obdobně jako u bolesti krku nebo beder) nebo špatnou dráhu pohybu chodila – šlapání do špiček a kopání proti pedálu. Většinou jsou ale v určitém podílu zastoupené všechny tři faktory.
Další dvě bolestivé lokality se nacházejí po stranách kolenního kloubu uvnitř či vně. Na vnitřní straně se nacházejí takzvané adduktory neboli přitahovače, na straně vnější se upíná široká povázka a její napínač.. Jestli vás rozbolí vnitřní a nebo vnější strana pak bude záviset do značné míry na vašem pohlaví – tedy ne že by do toho mělo co mluvit to, co vozíte v kraťasech. Rozdíl je v šířce náve a typickém nastavení v kyčlích. Zatím co ženy mají pánev nižší a širší a kyčle vrotované dovnitř (X), muži pánev vysokou a strmou a kyčle vyrotované zevně (O) – i když výjimky se určitě najdou na obou stranách.
Pokud nemá cyklista pánev při jízdě dobře stabilizovanou a překlápí se mu vpřed, kolena mu podle jeho přirozené dispozice běhají při šlapání směrem od či k rámu a úpony na vnitřní (v případě X) nebo vnější (v případě Y) straně kolene pracují v nevhodném úhlu a jsou přetěžovány. Podporuje to samozřejmě špatné nastavení posedu a neodpovídající vůle pedálů. Nízko nastavené sedlo častěji nutí k O konfiguraci, vysoko k X.
Řešením je především vědomá stabilizace pánve a kontrola vedení pohybu nohy při šlapání (ani k rámu, ani od, ale rovně, koleno doprovází pedál a špičku nohy, nekvrdlá a nedělá osmičky) a správné nastavení geometrie.
Chodidla
Pálení chodidel je, alespoň pro mne, ze všech zmiňovaných bolístek tou nejzáhadnější. Projevuje se většinou při delších vyjížďkách a postižení jedinci ho vnímají jako velmi obtížně snesitelné, někdy natolik, že jsou donuceni zastavit, sundat boty a dokonce chladit nohy v potoce. Na chodidlech přitom není patrný žádný objektivní nález a ani pohmatem nejsou nijak bolestivé.
Není mi zřejmá ani žádná souvislost s typem obuvi – jsou lidé, které pálí boty v závodních silničních těsných skořepinách ale i tací, co mají problém v pohodlných turistických botách s relativně měkkou podrážkou vhodnou i k chůzi. Častěji jsou zastoupeni ti s příčně a podélně plochou nohou ale pálení se nevyhýbá ani těm s vysokým spastickým nártem.
Podle charakteru bolesti je zřejmé, že bude příčina nejspíš cévní a bude souviset s otokem chodidla při delší jízdě. Může se na ní podílet zhoršený žilní odtok, jak kvůli zhoršené funkci žilní pumpy v lýtkách, tak stištěním velkých žil v třísle (zase ta překlopená pánev). Nejspíš souvisí s příliš těsnou utaženou botou nebo botou nevhodného tvaru pro vaše chodidlo.
Řešení tu nebývá jednoduché. Může to být nalezení správného tvaru a tvrdosti boty. Může to být speciální na míru vyrobená vložka (správně stélka), suplující nedokonalosti vaší nohy. A může to být prostě jen vyladění optimálního dotažení boty. V tomto případě budete prostě muset experimentovat.
Speciální vložky
Určitou pomocí mohou být v případech pálících plosek a v některých případech i bolavých kolen i na míru vytvořené ortopedické vložky, správněji obuvnicky stélky. Z pohledu míry individualizace je možno rozdělit do několika kategorií, od prefabrikovaných lišících se výškou vyklenutí podélné klenby, dodávané přímo výrobcem treter, přes teplem tvarované až po opravdu individualizované stélky, vytvořené specializovaně zaškoleným fyzioterapeutem nebo podiatrem (podiatr není překlepnutý pediatr, je to specialista na potíže chodidel).
Investice to nemusí být úplně zanedbatelné a v krajním případě dokonce dosahuje ceny nových treter. Do kalkulace je ovšem nezbytné zahrnout kromě pravděpodobné úlevy i fakt, že takové stélka přežije bez problému dvooje i troje tretry a stane se bez nadsázky součástí vaší nohy a zlepší i kvalitu vašeho šlapání. Jediným úskalím se může stát fakt, že stélky přece jen mají nějaký objem a ten bývá někdy maličko větší než u původní stélky. Ale pokud má někdo boty tak těsné, že se mu do nich už ani stélka nevejde, mohl by hledat příčinu pálících chodidel právě tam. Při nákupu nových bot pak rozhodně berte své na míru vytvořené vložky sebou a zkoušejte boty i s nimi.