Jestliže je ZDV denním chlebem, pak kompenzace je krájená veka neboli chlebíček. Na jednu stranu se jí nenajíte, na stranu druhou se na ní maže relativně víc pochutin, ideálně mnohem pikantnějších než na krajíc chleba. Využití je velmi universální.
Kompenzace se dá aplikovat jako odlehčující, aktivně regenerační motiv, v sezóně se hodí i jako lehká údržba aerobní vytrvalosti mezi náročnými závody nebo vysoce intenzivními tréninky, kdy by tělo už plnohodnotnou vytrvalost nepobralo. Jako „veku“ jí můžete použít pro tréninky, ve kterých chcete maximálně zdůraznit intervalový prvek (nejčastěji Max a nebo spurty) a nepřekrýt ho příliš únavou z objemové části – asi tak, jako u chlebíčku chcete, aby vynikla chuť oblohy, kdežto veka je tam jen proto, abyste nedávali bramborový salát přímo na talířek.
| TF – rozsah | Průměrný výkon/ FTP | Faktor intenzity – IF (norm. výkon/FTP) | Index variability – VI (norm. výkon/prům. výkon) | kadence |
| 100 tepů až 70% TFmax | <60% | <0,6-0,65 | >1,2 | Cca 70 – 100 |
Rozsah kompenzace je určen poměrně volně. Dolní hranice je hodně nezřetelná, začíná někde okolo TF 100. Tedy na hodnotě, na kterou TF stoupne, jakmile se začneme trochu živěji pohybovat. U starších a hodně vytrvalostně zaměřených závodníků může sahat i hluboko pod 100 tepů/min. Nahoře končí tam, kde začíná ZDV, u mladších nebo méně trénovaných závodníků není od věci nechat ZDV a Komp i o 5 tepů překrýt, tak aby rozsah pokryl krátkodobé výkyvy živěji reagujícího srdéčka. Což samozřejmě neznamená, že se bude jezdit kompenzace stejně jako vytrvalost!
Subjektivní pocit z kompenzace by měl být nulové nebo minimální úsilí. Pokud nás nohy bolí i při tepovce nebo výkonu odpovídajícímu kompenzaci, měli jsme radši zůstat doma ležet. Rozjezdit těžkou únavu je asi tak dobrý nápad jako rozběhávat přetrženou achilovku. S tím souvisí i maximální délka tréninku, který snese nálepku kompenzace. U začátečníka je to 60 minut, u průměrného amatéra 90 – 120 minut a u profesionála do 180 minut. Co je delší, je ZDV, jen pomalu zajetá.
Wattmetr nemá přímo při kontrole kompenzace během tréninku moc velké využití. Kompenzace se nejlíp jezdí na pocit s občasným mrknutím na pulsmetr. Dobře ale poslouží ke zpětné kontrole po tréninku. Pro výkon při jízdě v kompenzaci je u přiměřeně odpočinutého závodníka typické veliké kolísání výkonu. Krátkodobé špičky jsou skoro stejně vysoké jako u ZDV, ale průměrný výkon daleko nižší. Je to logické – po rovině jedeme v Komp pomaleji, ale ten dálniční nadjezd přeskočíte o to snáz. Naopak závodník vyčerpaný má krátkodobé špičky minimální, unavené nohy se akceleraci úspěšně brání. Takže zatím co cyklista v pohodě má index variability (poměr mezi průměrným a normalizovaným výkonem) běžně okolo 1,3-1,5, unavený má normalizovaný a průměrný výkon téměř shodný a VI i menší než 1.1 – to se za normálních okolností povede jen na válcích.