„Spurtové prvky jsou skupinou velmi specifickou ve všech ohledech – v délce trvání i popisu pomocí kadence, tepové frekvence či výkonu.“ Věta, která uvozovala minulý díl seriálu platí bezezbytku i pro dnešní spurt kadenční. V mnoha ohledech je kadenční spurt podobný silovému – jen dojde k výměně síly na pedál a frekvence šlapání. Síla je minimální, frekvence roste. Vstupní kadence je tu okolo 80 ot./min a cílová 130 – 150 ot./min. podle technických dovedností.

S kadencí úzce souvisí volba převodu a profilu. Převod by měl velmi lehký, buď stejný, na který jste jeli před spurtem a nebo dokonce ještě o malinko lehčí. Doporučuji si pro tento typ spurtů pro začátek vybrat rovinu, neuškodí ani nepatrný sklon do sjezdu nebo větřík do zad. Obojí vám umožní jednodušeji dosáhnout zámeru intervalu – maximálního zrychlení kadence a co nejvyšších cílových otáček. Tento interval lze s úspěchem imitovat i na trenažeru či válcích.

Měření výkonu tu má jen orientační roli jak přímo v tréninku tak při vyhodnocení.

Tepová frekvence je důležitá hlavně vstupní. Měla by být co nejnižší, maximálně na dolní hranici ZDV, ale spíš ještě níž, v kompenzačním pásmu. V opačném případě bude vaše ATP-CP baterie už na začátku zpola vybitá a nedosáhnete kýženého maximálního možného výkonu. Kromě toho je důležitou součástí rozvojového impulsu intervalu nácvik techniky a ten nejlépe funguje při co nejnižší hladině kyslíkového dluhu. Konečná TF dokáže v tomto případě obvykle vystoupat sotva lehce nad aerobní práh a pro hodnocení intervalu není podstatná.

Provedení spurtu je buď kombinací začátku ze sedla a druhé poloviny v sedle, technicky protřelí borci mohou dosahovat vysokých kadencí i čistou jízdou ze sedla.