Září je čas cyklistické sklizně. Nikoliv titulů mistrů republiky, ty už jsuo většinou rozdané, ale té pravé cyklistické radosti. Pokud jste dobře trénovali, ani ne málo, ani ne moc, máte se právě devátý měsíc roku na tu nejkrásnější cyklistiku.Pokud by se volil “cyklistický měsíc roku”, bylo by to určitě září. Dny se sice nepřehlédnutelně krátí, ale právě tím nám říkají “jezdi, dokud to ještě jde”. Tepelná pohoda dosáhla konečně ideálního stavu, kdy vzduch už chladí a vyhřátá zem ještě hřeje. Nohy mají v sobě už nějakých 90% sezónního objemu, jsou na vrcholu své výkonnosti a případná únava se hlásí jen velmi slabě. Zkrátka: přišel čas si cyklistiku opravdu užít.
Netrénujte, jezděte pro radost
Tak by se dalo shrnout heslo měsíce. V září už opravdu tělo nepřekvapíte vůbec ničím, co by od začátku roku nezažilo aspoň třikrát. To znamená, že pokud jste si o prázdninách, ať už kvůli dovolené nebo nemoci neudělali opravdu dlouhé volno, nemůžete čekat, že by nějaký trénink nasměroval vektor vaší momentální výkonnosti směrem vzhůru.
Rozhodně to neznačí, že je vše ztraceno a že když jste nevyhráli nic doteď, máte kolo strčit na půdu a dát se na šachy. Naopak, mnoho vašich soupeřů vsadilo všechno na časnou formu na jaře a v tuhle chvíli už vystříleli všechnu psychickou i fyzickou munici a chystají se zimovat. Přichází čas rozumných a zkušených, kteří si dokázali svoje síly rozložit rovnoměrněji.
Chcete li tedy v září sklidit cyklistické radosti sklidit co nejvíc, nejezděte na trénink, jeďte se projet. Nemusíte se vůbec bát, že pojedete pomalu. Nohy, po celý předcházející rok tvrdě drilované, budou dělat svojí práci stejně dobře nebo možná i lépe, než kdybyste je silou vůle nutili.
Na intervalový trénink rezignovat nemusíte, jen už není potřeba ho pojmout jako tvrdé řemeslo, spíše jako hru. Ve vašem plánu se nemusí opakovat pravidelně, spíš podle chuti a nálady a nebo vztažené k nadcházejícímu závodu. Nemusí a ani by neměly směřovat k naprostému vyčerpání. Kopec, který byste v červnu jeli pětkrát si dejte dvakrát nebo třikrát, v lehkém svižném tempu. Snažte se získat pocit “jedu v pohodě a mohl bych víc” spíše než “ jestli ještě přidám, tak umřu” a udržujte tím svoje sebevědomí a morálku na vysoké úrovni.
Výhodné je nejezdit na švihy sám, ale vyrážet s kamarádem “na kecačku” a nebo s nějakou partou na lehce závodivé vyjížďky. Nebudete muset tolik čerpat ze studnice své vůle motivace a nohy dostanou možnost se lacino pořádně roztočit. Pokud si vyjížďky zpestříte drobnými intenzitami ve smyslu spurtů na cedule a podobnými kratochvílemi, bude jen dobře. Nepřehánějte to naopak se závoděním do dlouhých kopců, energie se přece jen již stává drahocennou a do víkendových závodů byste nemuseli stihnout zregenerovat.
Délka tréninků také nemusí být taková, jakou jste ještě o prázdninách považovali za nepodlezitelnou (nebo co je vlastně opak nepřekročitelného?). Hodina až dvě
ve všední den bohatě stačí, jde opravdu jen o to, aby tělo nezapomnělo, jak se na kolo sedá a nohama točí a nepřešlo samovolně a předčasně do přípravy na zimní spánek. O víkendu – pokud tedy zrovna nezávodíte – je naopak šíře možností bez břehů. Kompenzační hodina je tu stejně dobrou volbou jako pětihodinová vyjížďka do lesů.
Závoďte, jako kdyby to bylo naposledy
zvlášť když to tak možná i může být. Zejména slunečním letcům, ke kterým patří i autor článku se kvapem blíží bod,, kdy si řeknou, že v tomhle prostě závodit nebudou. Proto se v závodě není proč a nač šetřit. Už se nemusíte bát, že půjdete přes závit. Tělo má ledacos za sebou a snese daleko víc než kam vás únava, tiše a neodvratně se hromadící, pustí. Když to náhodou přeženete, máte celý týden na to, abyste si odpočinuli.
Pokud jste to ještě neudělali, je právě teď čas vyzkoušet, ja by vám slušelo jiné cyklistické odvětví. I jinak ortodoxní biker by měl vzít svého tréninkového oře a postavit se s ním na start nějakého blízkého silničního závodu, byť by to byl lo jen mistrovství Kostelní Lhoty pětkrát okolo návsi a pro silničáře zase může být příjemnou změnou se trochu umazat od bláta. A to vše pod vlajkou s nápisem “Život je změna a hlavně se nebrat moc vážně”. Třeba v sobě právě díky takovému výletu za hranice běžného objevíte skrytý talent pro disciplíny, které zatím nebyly vaše oblíbené.
Hlavně ale myslete na to, že září je měsíc, kvůli kterému jste celý rok trénovali. Nenechte se proto zvyklat občasnou nepřízní počasí, která k pozdnímu létu už patří, nepodlehněte představě, že bez dřiny se na kolo sedat nesmí a skliďte pěkně do posledního zážitku všechno, co jste díky své píli a odříkání vypěstovali.