Osudem světa zdá se býti pohyb v menších či větších kruzích. Alespoň témata mých sloupků v Pelotonu to naznačují. Zatímco první podzimní bývá ještě plný doznívajícího nadšení z právě proběhlé sezóny, druhý se zřejmě musí zaobírat počasím v období čerstvě se líhnoucí zimy. Nemyslete, že jsem se nesnažil tomu vyhnout – už od odevzdání sloupku předchozího chodím, dumám a hledám téma s velkým T.

Kde ale vzít a nekrást? Světová i česká cyklistika má sice obzvlášť letos starostí a tedy i velkých námětů víc než dost, daleko zasvěceněji o nich ale mohou a určitě budou psát ostatní dopisovatelé, se kterými mám tu čest sdílet společnou stránku. Rybníček amatérské a zábavní cyklistiky, ve kterém se vyznám o trochu lépe, vydal poslední úlovky na závěrečných vyhlášeních přibližně před měsícem a teď už dávno spí posilujícím zimním spánkem.

Co se tedy dá dělat – někoho možná může trápit doping a testy DNA v ProTour, jiného spory pořadatelů velkých etapových závodů s UCI, dalšího jestli bude Závod Míru českým etapovým závodem za peníze českých sponzorů pro Čechy a Moravany po Čechách a Moravě nebo za peníze německých sponzorů po Německu (nebo jestli nebude vůbec). Prostému hobby závodníkovi komplikuje život jev mnohem přízemnější. Je to letošní zatím zcela neladná a neladovská zima.

Chystali jsme se totiž na soustředění na hory. Ve hře byli každopádně běžky obojího druhu, několik měsíců jsme vedli nekonečné „odborné“ debaty o sjezdovkách – půjčit, nepůjčit, každý den, jen občas a tak podobně. Nadmořská výška střediska, převyšující naší nejvyšší horu o dvě stovky metrů, se zdála být dostatečnou zárukou kvalitních sněhových podmínek. Možná jiné roky, nikoliv letos – pohled okem webových kamer odhaluje zelenající se travnaté pláně bez jediné stopy sněhu, blankytně modrou oblohu a teploměry ukazující až šestnáct stupňů Celsia. Místo volby správného vosku by asi bylo daleko příhodnější řešit otázku, zda je z tréninkového hlediska vhodné jezdit už v prosinci alpské „pasy“.

A povím vám – jestli takhle vypadá globální oteplení v praxi, podepsal bych slavný Kjótský protokol i se širším příbuzenstvem. Teď jen jestli v době, kdy tenhle sloupek budete číst, nebudeme mít starosti naprosto opačné – sníh až po špici Petřínské rozhledny.

(pro magazím Peloton 2006)