Snad všichni profíci se neustále zmiňují o tom, jak si v průběhu tréninku dají kafe, četl jsem, že je dobré si ho dát i před startem, nabudit se. A taky si pamatuji, že jsem někde četl, že káva funguje dvě tři hodiny a pak nastane útlum. A já jezdím dlouhé maratony. Prosím, jak to s tím kofeinem je? Káva mi chutná, jak ji využít pro „zlepšení výkonu“, kdy ano, kdy ne, jak přesně? Dávám výkon záměrně do uvozovek, jsem amatér a spíš mě to zajímá.
Otázka kávy a kofeinu je daleko komplexnější, než by se na první pohled zdálo. V první řadě záleží na množství. Nejčastěji se uvádí, že v jedné dávce (7 g kávy) je od 50 do 200 mg, což je velmi široké rozpětí. Efekt se dostavuje podle stupně trénovanosti jedince (trénovanosti v popíjení kávy, nikoliv cyklistické) někde na úrovni od oněch 50 do 100 mg. Naproti tomu známky předávkování se mohou projevovat už od 500 mg.
Aby to bylo složitější, velmi záleží na způsobu přípravy kávy. Zkušení baristé uvádějí, že zatím co klasické espresso má velmi rychlý nástup i ústup účinků, alternativní metody (filtr, mokka, frenchpress a pod) přípravy nájezd i pokles efektů zpomalují. U espressa můžete počítat s nástupem a ústupem pod dvě hodiny, na druhém pólu je filtr, kde celý cyklus trvá okolo tří a více hodin.
Podstatné jsou také zpomalující a neutralizující látky, snižující více či méně efekt kofeinu. V první řadě je to cukr a mléko (takže oslazené latté je spíš placebo nebo energetický nápoj, ne dávka kofeinu). Ochutnávači v pražírnách, kteří musí denně ochutnat množství kávy, které by normálního člověka zabilo, neutralizují efekt kofeinu pojídáním banánů, podobně budou nejspíš fungovat například energetické “after activity” koktejly.
A jaké že to jsou ony efekty kofeinu? Kofein působí v první řadě v mozku a to dráždivě. Zrychluje tok myšlenek a pohotovost, lehce zvyšuje svalové napětí a dráždí i dechové centrum Má i mírné účinky proti bolesti, proto se s oblibou přidává do analgetických směsí. Některé studie tvrdí, že prokazatelně zvyšuje podíl spalovaných tuků na produkci energie, jiné že “hubnoucí” efekt je jen následkem celkově vyššího metabolického obratu při vyšším svalovém napětí (což by zejména pro ultravytrvalostní výkony dobré nebylo). Potlačuje vnímání únavy.
Důležité je, že sám kofein má jen slabé účinky, ovšem zabraňuje odbourávání adrenalinu a jiných tělu vlastních psychoaktivních látek, které si vyrobíte sami. To znamená, že dáte li si večer kávu a půjdete spát, nejspíš se vám to podaří. Ovšem dáte li si večer kávu a půjdete si zaběhat (a nebo se pohádáte s manželkou), nejspíš vás čeká bezesná noc.
Je také dobré znát příznaky předávkování. Osobně bych je přirovnal ke stavu “pustá hlava”. Původní myšlenkový trysk, vyvolaný předchozími kávami najednou utichne a v hlavě je pusto a prázdno jako v temné jeskyni. A co hůř, mnohdy začnete usínat doslova s otevřenýma očima. Stejný útlum se přitom odehrává i na fyzické úrovni.
Pokud bych tedy mohl doporučit něco pro maratonce – milovníka kávy, pak to bude speciální malý bidónek jeho oblíbené filtrkávy v zadní kapse dresu, pomaličku upíjený v průběhu celého závodu. Vůbec přitom nevadí, že nedrží teplo, neboť opravdu kvalitní a dobře připravená káva je nejlepší studená.
Líbí se mi vaše příspěvky, přijdete mi nejen rozumný, ale hlavně nezávislý na vší té komerci okolo. Zaregistroval jsem otázky na trénink, na výživu, ale ještě nikdy ne na techniku. A mne jedna věc zajímá velmi, totiž váš názor na oválné převodníky. Opravdu mají z odborného hlediska nějaké opodstatnění?
Tak tady opravdu těžko říct. Bohužel jsem neměl možnost si oválné převodníky vyzkoušet na vlastním těle. Ze zkušenosti přátel a klientů vyplývá, že z těch, co si je vyzkoušeli, je přibližně polovina záhy znechuceně sundala, druhá polovina na ně nedá dopustit. Z toho soudím, že oválné převodníky nefungují univerzálně, ale jen s určitou tělesnou geometrií, specifiky sedu a šlapání. Důležité bude také nastavení os elipsy. Proto jsou vhodné hlavně pro ty cyklisty, kteří jsou otevřeni experimentování a jsou ochotni riskovat i ne úplně zanedbatelnou “zmařenou investici”, pokud se ukáže, že oválný převodník zrovna jejich konstituci nevyhovuje…
Jaro je tu a s ním změny počasí – během pár minut se otočí o 180 stupňů. Často se mi stane, že promoknu a pak i prochladnu, než dojedu domů. Neměl byste nějaký tip, co po dojezdu udělat, abych předešel nachlazení? Horká koupel? Suché teplo? Panáka na zahřátí?
Medicína to asi zase vysvětlit moc neumí, ale samotnému se mi osvědčilo ctít pravidlo stejného charakteru zimy a tepla. To znamená na suchou zimu suché teplo a na mokrou mokré. A pokud máte sebemenší pochyby o tom, jestli jste prochladli na sucho nebo namokro, suché teplo je bezpečnější. Osobně se mi několikrát hořce nevyplatilo vlézt prokřehlý z jarního větrného a jen lehce deštivého švihu pod mou jinak milovanou sprchu a důkladně se doruda napařit. Už druhý den ráno se dostavil fortelný zánět nosohltanu a teplota. Daleko bezpečnější je se převléct do suchého, zabalit do županu nebo zalézt pod peřinu, pozvolna roztát, koupel nebo sprchu o několik hodin odložit a s její teplotou to moc nepřehánět.
Zahřívání z vnitřku je věc delikátní. Stopečce něčeho ostrého bych se v tomto případě určitě nevyhýbal, musí být ovšem v kombinaci s důkladným oblečením nebo peřinou, jinak otevřenými cévami ztratíte i ty poslední zbytky tepla, které ještě máte. Čaj s něčím nebo svařené víno, zejména je li navíc patřičně okořeněné. Naproti tomu samotné víno má tendenci spíše prochlazovat a na většinu lidí působí překvapivě chladivě i káva, zejména čistá, bez mléka a cukru.
A tajná rada na závěr: výborné palivo je živočišný tuk. Kus špeku či slaniny zahřeje možná víc než panák slivovice. Ale kombinovat se to taky dá… 🙂