Slabé články řetězu

„Ten Franta byl takovej talent, kdyby neměl to koleno, tak mohl bejt dneska mistr světa“ nebo „Honza Tenaten, ten měl takovej nástup, na toho by dneska nikdo neměl, kdyby nedostal tu mononukleózu“ -písničky, které slýcháme v „zasvěcených sportovních kruzích“ téměř denně. Nejslabší článek řetězu je zkrátka zhoubou nadějných sportovců a postrachem trenérů a funkcionářů. Opravdu?Teorie je jasná – řetez je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Odtud bychom mohli soudit, že čím silnější řetěz, bez slabých článků, tím lepší. Leč ne vždy tomu tak je. Především proto, že řetěz sám není cílem, ale pouze nástrojem. Jeho úkolem je přenášet sílu. Jestliže je příliš mohutný, dokáže přenést i takovou sílu, která poškodí samotný objekt, ke kterému je upevněn. Proto se do řetězů někdy vkládají slabé články záměrně – jako pojistka proti přetížení, indikátor ukazující, že síla řetězem přenášená je příliš velká a mohla by poškodit víc než jediný článek.

Slabý článek našeho řetězu dokáže fungovat jako opravdová pojistka. Představte si ambiciozního cyklistu, který má podle názoru všech v okolí i sebe sama jedinou slabinu – v sezóně rychle ztrácí svalovou hmotu a sílu. K tomu má ovšem skrytou drobnou srdeční vadu, o které neví nikdo. Vždyť stačí tak maličko, řekne si borec, a sáhne po nandrolonu. Svalová síla sice vzroste, s ní ale také spotřeba kyslíku a zátěž na srdce. Skrytá srdeční vada se stane až příliš viditelnou a chlapík, který by kvůli svému slabému článku řetězu přicházel o „podium place“ neboli bednu, ale byl by „pouze“ do desítky, končí po úspěšné resuscitaci na invalidním vozíku s vážným poškozením mozku. Rád bych v této souvislosti připoměl slova recitativu z již zlidovělého Cimrmanova „Elektrického valčíku“ (neboť doping je přesně oním zmiňovaným hřebíkem).

Kdo má pojistky námi předepsanétomu se při zkratu nic nestane.Kdo si tam nastrká hřebíkyvyhoří a začne od píky!


Slabé články v nás umí plnit i další úlohu. Příkladem může být běžkyně Lída Formanová. Její Achilovou patou byla Achilova šlacha. Kde by ta mohla být, kdyby… Kdyby byly v konečníku štiky, visel by kdekomu z kalhot vlasec. Proč se nezamyslet nad tím, co nám ono slabé místo signalizuje? Co když ten nejslabší článek řetězu prostě říkal, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, že to, co fungovalo v jiné době pro její trenérku Jarmilu Kratochvílovou, ani zdaleka nemusí  působit stejně jindy, jinde a pro někoho jiného. Podle psychosomatické medicíny mají tuto schopnost varovat nás před přílišným spěchem a „tlakem na pilu“ hlavně kolena, zejména to pravé. Platí to překvapivě nejen pro sport, ale i o jiných činnostech čistě duševního rázu – kupříkladu pro pracovní kariéru. Naprosto sice netuším, jak to to koleno pozná, každopádně jsem už mnohokrát viděl, že vcelku přesně :-).

Někdy nás slabý článek informuje prostě o tom, že se pokoušíme prorazit hlavou zeď půl metru vedle dokořán otevřených dveří. Z vrozené zarputilosti se pokoušíme po stoprvní opakovat stále stejnou chybu – více kilometrů místo pestrosti intenzit a patřičného odpočinku, nekonečné objemy místo závodů, hrubá síla namísto trochy chytrosti.  Slabým článkem pak vlastně není selhavší tělesná součástka, ale naše vlastní zaslepenost.

Na konec si nechám slabý článek, na který si stěžují snad všichni dospělí cyklisté – na nedostatek času. Kde bychom mohli být, kdybychom nemuseli chodit do práce… Na bedně veteránského mistrovství světa? Možná. A nebo na stejném místě jako dnes, ale bez kola, bez přátel, bez rodiny a bez peněz. Pokud ne rovnou v nemocnici nebo v márnici. Protože rodina a práce není slabé místo, rodina a práce je opora. Život je nejstabilnější, stojí-li na třech nohách. O barovou jednonožku se příliš neopřete – a čím vyšší, tím hůř.

Takže až budete příště naříkat nad slabým článkem řetězu a vzdychat, zkuste se nejdřív zamyslet nad tím, co vám vlastně chce váš řetěz říct. Pamatujte také, že vždycky je jeden článek ten nejslabší – jde jen o to, jak velká to bude rána, až to praskne. A hlavně žádné hřebíky… 😉