Jestliže je základní vytrvalost chlebem a kompenzace vekou čili chlebíčkem, copak by asi byla vytrvalost tempová? Andrew Coggan, expert přes trénink podle výkonu, tvrdí, že tempová vytrvalost je „meat and potatoes“ – tedy maso s bramborem. Má tím asi na mysli, že by měla činit grunt tréninkového plánu.
Osobně s ním až tak nesouhlasím, rozhodně ne v českých amatérských podmínkách – „typicky české“ závodění stojí na obstojné čistě aerobní vytrvalosti s výraznou nadstavbou v krátkodobé vysoké intenzitě. Nicméně pokud bych to měl brát podle toho, jak často mám maso s bramborem na talíři (dnes a ne kdysi ve školní jídelně), bude to nakonec frekvenci tempových tréninků vcelku odpovídat.
| TF – rozsah | Průměrný výkon/ FTP | Faktor intenzity – IF (norm. výkon/FTP) | Index variability – VI (norm. výkon/prům. výkon) | kadence |
| AeP ± 7-10 | 80-85% | <0,75-0,9 | 1,1-1,2 | Cca 70 – 100 |
Je nepopiratelným faktem, že Tempo je nástroj velice mocný a „ostrý“ – účinný, ale snadno poraní. Pokud máte opravdu málo času na trénink a termín jediného závodu, na který se tuto sezónu chystáte se blíží rychlostí fungujícího Pendolina, Tempo bohatě stačí na to, abyste se na takový vrchol sezóny kvalitně připravili. Pokusíte li se na druhou stranu používat Tempo jako jediný tréninkový prvek po celou sezónu, zřejmě pro vás tato skončí ještě dřív než rozkvetou kaštany.
Rozsah Tempa je přibližně nějakých 15 – 20 tepů (podle individuálního rozpětí TF) víceméně symetricky z obou stran aerobního prahu. Nenechte se mýlit zdánlivě malým číslem – vzhledem k tomu, že kolísání TF je okolo aerobního prahu již daleko menší než v ZDV, dovoluje Tempo zhruba stejnou variabilitu terénu i stylu jízdy (běhu) jako ZDV s rozsahem dvojnásobným.
Subjektivní pocit při tempu odpovídá svižné a sportovní jízdě – „teď jsem jak závodník“. I proto je ve velké oblibě začátečníků s nízkou kondicí, kterým se prostá ZDV zdá jako příliš lehká, málo akční a důstojná jejich domnělých kvalit. Leč zdání klame, Tempo přináší krátký strmý růst a stejně strmý, ale mnohem delší pád.
Wattmetr jako kontrolní prvek je pro kontrolu Tempa již velmi efektní a efektivní. Doporučujeme sledovat hlavně průměrný výkon, který by měl odpovídat zhruba 70 – 85% FTP. Normalizovaný výkon, pokud jej máte na svém přístroji možnost sledovat, by neměl překročit 120% průměrného – to jest neměli bychom si příliš nastupovat, jinak bude trénink příliš tvrdý i na Tempo.
Jako nosič pro intervaly se Tempo příliš nehodí. Hladina kyslíkového dluhu je příliš vysoká, takže už nedokážeme zrychlit natolik, aby intervaly dostatečně vynikly a intervaly i příslušný tréninkový efekt budou nedomrlé a rozplizlé, zato únava grandiózní. Ono to odpovídá i úvodnímu kulinárnímu přirovnání – Tempo v sobě obsahuje jak přílohu, tak i podstatu.
Naopak s úspěchem lze použít Tempo jako vložený intervalový prvek. Tempo tedy tvoří most mezi vytrvalostními prvky základními (ze kterých je intenzitou nejvyšší) a intervalovými vytrvalostními prvky (mezi kterými je naopak intenzitou nejnižší). Mixovat lze nejlépe se ZDV a délka bude v takovém případě vcelku různorodá, od nějakých 5 minut až po půl a u nejzdatnějších i třeba hodinu souvislé jízdy.