Cyklistika je oproti ostatním vytrvalostním sportům specifická tím, že v nejzatěžovanějších svalech dolních končetin nedochází při práci k dostatečnému cyklickému střídání napětí a relaxace. To má dva zásadní následky – zhorršení zásobení kyslíkem a vyšší zatížení nervosvalového rozhraní.

TF – rozsah	Průměrný výkon/ FTP	Faktor intenzity – IF (norm. výkon/FTP)	Index variability – VI (norm. výkon/prům. výkon)	kadence
<AeP	60-70%	<0,7	1,1-1,15	Cca 50 – 70

Především vzniká ve svalu trvalý přetlak, způsobující omezení perfuze (česky řečeno proplachu) svalů krví a zhoršení zásobení kyslíkem. Vyplývá to z anatomie svalu. Pracovní jednotky jednotky – svalová vlákna – jsou uzavřeny postupně do několika vrstev tuhých vazivových pouzder postupně tím tvoří svalové snopce a hlavy a nakonec je sval jako celek zavzatý do takzvané povázky a to všechno na obou koncích přechází přímo do šlachy a úponu. Za normálních necyklistických okolností je to nesmírně výhodné a vlastně nezbytné, protože „čistá“ svalová tkáň bez vmezeřeného vaziva je velmi křehká a snadno by se přetrhla. Výhodná je i odolnost proti vnitřnímu tlaku, protože střídání tlaku funguje jako pomocná pumpa zlepšující výměnu krve ve svalu. A právě tahle funkce pumpy je u cyklistiky omezená.

Druhým důvodem je fakt, že práce s trvalým napětím je pro sval méně výhodná i z hlediska dějů na nervosvalovém rozhraní, sval musí být stále stimulovaný a nervosvalový „interface“ nemá čas dostatečně regenerovat.
Jako adaptace na tuto nevýhodu dochází u trénovaného cyklisty ke zmnožení a rozšíření kapilárního cévního řečiště a tím ke zvětšení celkového průřezu cév ve svalech dolních končetin a tím i ke snížení odporu řečiště a nutného tlakového spádu. Tenzní trénink je tréninkový prvek právě pro údržbu a vylepšení této adaptace.

Interval tenzního typu na první pohled připomíná silovou vytrvalost. Jde o jízdu na těžší převod s kadencí nižší než je optimální, obvykle mezi 50-70 ot. min. Na rozdíl od SV je ale intenzita nižší, měla by zhruba odpovídat TF či výkonu při „obyčejné“ ZDV, tedy pod aerobním prahem. Délka intervalů je podle vyspělosti a aktuálního stavu trénovanosti zhruba od 3 po 30 minut, nejlépe opakovaně. Aplikovat lze podle potřeby po celou sezónu, ideální období pro nasazení je ale nezávodní část sezóny od podzimu až po jarní najíždění. Pamatujte, že nejde o silovou vytrvalost a tedy o šlapání silou. Jde hlavně o plynulou otáčku se stálým svalovým napětím.