Svaly dolní končetiny člověka jsou přirozeně stavěné na chůzi a příležitostný běh. Typická frekvence pohybů pro chůzi je okolo 60 pohybů za minutu, což si můžete snadno ověřit, když si budete do kroku říkat jedna-dvacet-jedna-dvacet. Na tuto frekvenci je primárně nastavené svalové vlákno i jeho řízení. Výzkumy ukázaly (a to bude pro mnoho cyklistů překvapení), že i optimální kadence šlapání, při které tělo vynakládá nejnižší celkové „náklady“ a je schopno pracovat s největší vytrvalostí, je cca 63-67 ot./min. Proč se tedy říká, že je potřeba šlapat rychleji, ideálně více než 90 ot/min.?
TF – rozsah | Průměrný výkon/ FTP | Faktor intenzity – IF (norm. výkon/FTP) | Index variability – VI (norm. výkon/prům. výkon) | kadence |
<AeP | Cca 60% | <0,7 | 1,1-1,15 | Cca 100 – 130 podle technické vyspělosti a kadenčních schopností |
Důvodem je potřeba dosáhnout vyššího výkonu (výkon=kadence x kroutivý moment na klikách). Maximální kroutivý moment je poměrně limitovaná veličina. Každé zvýšení síly na pedál znamená zhoršení prokrvení svalu a tedy zkrácení doby, po kterou jsme tuto sílu schopni vynakládat, než ve svalu kyslík dojde. Naproti tomu zvýšení kadence takovou komplikaci nenese. Příkladem budiž stíhačka na dráze, kde zlepšení rekordů v posledních letech spočívá hlavně ve zvýšení kadence (při stejné síle na pedál, samozřejmě) těžší převod už z pevného startu nejde dostatečně rychle rozjet. Frekvenci šlapání limituje schopnost „utočit“, tedy ukoordinovat svaly mezi sebou – a to se dá (a musí) cvičit.
Interval kadenčního tréninku je svým způsobem protiklad Tenze. Intenzitou (ať TF, nebo výkonem) je to stále oblast pod aerobním prahem, tedy základní vytrvalosti. Zatímco u Tenze zvýšíme sílu na pedál a potlačíme frekvenci šlapání, u kadence je tomu naopak, jedeme lehčí převod a točíme více než je přirozené. Jen délka intervalů je poněkud kratší než u Tenze, od nějaké 1-2 minut po řekněme 5 minut podle technické vyspělosti závodníka i toho, jak vysoko od stovkové kadence. Určitou vyjímkou může být trénink na válcích, kde průměr nad stovku za celou hodinu zvládne i hobík s trochou zkušeností a u dráhařů je naprostým standardem.
Tepová frekvence by se měla pohybovat pod aerobním prahem – rostoucí kyslíkový dluh totiž zhoršuje schopnosti svalů i mozku osvojit si novou dovednost. Sledování výkonu v tomto případě nehraje velkou roli, výkon by měl odpovídat výkonu základní vytrvalosti, tedy do 60% FTP.