nebo také více popisně a možná i správněji autonomní nervový systém je funkčně do značné míry samostatný informační systém, koordinující práci všech tělesných orgánů. Je také prostředníkem mezi vyšší nervovou činností (a tedy i naším vědomím a vědomým prožíváním) a všemi orgánovými soustavami – krevním oběhem, dýcháním, zažíváním, vylučováním a především hormonální soustavou. Vegetativní systém slouží k dlouhodobé i okamžité reakci těla na změny vnějšího prostředí, na stres všeho druhu.
Tělo ve svých reakcích nerozlišuje, jestli se jedná o stres reálný nebo myšlený, fyzický nebo psychický.
Je tvořený dvěma anatomicky oddělenými nervovými soustavami s centry ve starších částech mozku – sympatikem a parasympatikem. Oba systémy pracují jak v protikladu proti sobě, kdy jeden tlumí efekty druhého, tak v souladu, kdy oba ve shodě určité jevy potencují. Platí, že vyšší celková aktivita vegetativního systému znamená lepší schopnost adaptace na stres a větší rezervu, s množstvím a objemem stresových faktorů a délkou jejich působení stresová rezerva a schopnost adaptace vyjádřená aktivitou vegetativního systému klesá.
Protože tělo nerozlišuje mezi různými stresy, efekty všech stresorů na vegetativní systém se sčítají.
To má své praktické důsledky i v tréninku, stres vzniklý v osobním či pracovním životě a nebo nemocí snižuje kapacitu akceptovat tréninkové zatížení.
Sympatikus
Zabezpečuje okamžitou reakci na stres typu “fight or flight” (bojuj nebo uteč). Slouží k okamžitému přežití. Mobilizuje rezervy. Zvyšuje spotřebu kyslíku i živin v klidu i v zátěži.
Parasympatikus
Zabezpečuje dlouhodobou reakci na stres typu “rest and digest” (odpočívej a regeneruj). Slouží k dlouhodobému přežití. Obnovuje rezervy. Snižuje spotřebu kyslíku v klidu i v zátěži.
Průběh reakce na zátěž
Tělo reaguje na zátěž jako první zvýšením relativní aktivity sympatiku. Sympatická reakce slouží k maximalizaci fyzických i duševních sil a mobilizaci rezerv. Po skončení stresu aktivita sympatiku opadá a nastupuje kompenzační parasympatická reakce. Aktivita parasympatiku slouží k regeneraci po stresové zátěži, obnově rezerv a úklidu škod.
Čím relativně silnější je stresor, tím více převažuje sympatikus. Opakují li se vysoké dávky stresu, organismus nestihne přepnout do parasympatického módu a vyčerpává se. Postupem času raké klesá stresová rezerva a organismus ztrácí schopnost na stres reagovat bezpečně. Dochází k jeho rychlému vyčerpání a poškození. Extrémním případem takového stavu je karoshi, vegetativní smrt v důsledku psychického vyčerpání v důsledku extrémní pracovní zátěže bez odpočinku, známá z prostředí japonských korporací. Je také dobré si uvědomit, že právě v parasympatické poststresové fázi dochází ke zvyšování výkonnosti. Sportovci si pod pojmem zátěž obvykle představují trénink, stejně ale působí i jiné faktory – sociální nebo pracovní stres, ale také nemoc.