Věk a volný čas – dva limitující faktory

Chtěl jsem to začít,ale pro mne některé věci nejsou.Běh posilování,válce a také to je pro mladého klučinu.Bohužel musím začít jezdit nějak cíleně,aby mě to něco dalo.Kolegové čtyřicátníci už se na mne chystají.V létě jsme jeli 2x podél Zbirožského potoka,Skryje a Beroun.Z Příbrami 100 km.Na jednom asfaltovém úseku asi na 70km mě hošani vždycky ujeli.Nešel by ten plán nějak upravit pro mojí věkovou kategorii?

Především bych polemizoval s tím, že je trénink a seriál psaný pro mladého kluka. Limitem Petra vůbec není věk, ale čas. Kdybych měl a mohl plně využít potenciálu jeho věkové kategorie, musel bych dávky vynásobit nejméně dvěma a ještě spíš je dokonce ztrojnásobit Množství tréninkového času, kterým mohu disponovat odpovídá přibližně oněm pěti tisícům kilometrů, které najezdí autor dotazu. Kvalita tréninku, tedy struktura intenzit, je naprosto univerzální. Trénink aerobní vytrvalosti jako základ pro vytrvalostní cyklistiku musí dodržovat každý, starý nebo mladý.

Nesouhlasil bych tak úplně ani s tím, že “běh posilování,válce nejsou pro mne”. Ve chvíli, kdy začneme v sobě stavět bariéry omezení a rozdělovat bez objektivního důvodu, co pro mě je a co už není, začnou zároveň s tím růst i bariéry našeho rozvoje. Nezměníme li metody a přístup, nedostaneme žádný nový efekt. Jsou objektivní důvody pro to, abych neběhal nebo nechodil do posilovny – zároveň ale musím očekávat, že mi zůstanou zapovězeny i benefity, které tak mohu získat.

Nepříliš viditelným, ale nepopiratelným negativem systematického plánovitého tréninku je, že s ním mizí spontánnost a možná tak trochu i radost z ježdění na kole. Tazatel sám si musí zodpovědět, zda mu za to ty dva švihy s kamarády budou stát a jestli náhodu není jednodušší si přiznat, že prostě ten asfaltový úsek neuvisí. A nebo jestli není úplně nejlepší se pokusit kamarádům vysvětlit, že přátelská vyjížďka není závod a že pokud mají potřebu se poměřovat, mají vyrazit na opravdový vypsaný závod a ne si navzájem “natahovat držky” a přitom se tvářit, jako že vlastně ani nezávodí. obrým důvodem pro systematický a plánovitý trénink je účast na závodech. Uspokojení v takovém případě přináší výsledek v závodě a pro něj si v tréninku můžeme zábavu částečně odříct. Pokud jezdíme čistě pro radost z pohybu, může nám jí systém více či méně pokazit.

Zpět k podstatě dotazu – plán samozřejmě upravit jde. Je možno z něj vyházet vše, co by tazatel nedělal a dát místo toho to, co by dělat mohl a chtěl. Ale pak už by to byl úplně jiný plán pro jiného člověka s jinými časovými možnostmi.