Manželkám cyklistickým

Svůj sloupek v tomto čísle Pelotonu jsem chtěl věnovat cyklistickým manželkám. Záměrně nemluvím o partnerech cyklistů obecně a bez rozlišení pohlaví. Partneři cyklistek jsou totiž úplně jiná kapitola – jen málokterý z nich není s cyklistikou a kariérou své partnerky nějak osobně a hlavně dobrovolně a aktivně spjat.Drahé polovičky cyklistů však ke svému osudu přijdou většinou nevinně. Jen partnerky profesionálů mohou hovořit o jakési dobrovolnosti, což jim snad pomáhá úděl lépe snášet. Manželky či přítelkyně hobby cyklistů jsou do soukolí kolařiny zataženy naprosto nepřipravené – většina amatérských závodníků propadne svému koníčku po svatbě. 
Začátek v takovém případě vypadá nenápadně, manžel prezentuje kolo jako doplněk k jiným neškodným sportovním aktivitám. Mnohá se dokonce v počátcích dočká svého vlastního velocipedu pod záminkou společné cykloturistiky. Záhy je ovšem konfrontována s realitou diametrálně rozdílné výkonnosti, protože muž na rozdíl od ní může věnovat tréninku veškerý volný čas, na úkor všeho kromě zaměstnání, jídla a spánku.
V této fázi vývoje se nachází většina párů, které můžete potkat na našich silnicích a lesních cestách. Vpředu on, tvářící se nakvašeně a čas od času se významně ohlížející,  o padesát metrů vzadu ona, v obličeji se mísí krajní rozmrzelost s hraničním vyčerpáním.
Pokud nyní nedojde k rozpadu vztahu, postoupí tento do další fáze, období partyzánské války. Boj se z exteriéru přesouvá na půdu domácnosti. On se pokouší získat maximální prostor domácnosti a rodinného rozpočtu pro svůj koníček, takže v bytě se na nejnemožnějších místech objevují nové komponenty, které „mám už dávno, jen sis toho nevšimla“ . . .  Ona kontruje nárůstem požadavků na návštěvy maminky, kulturních památek či výlety s dětmi zrovna v době konání klíčových závodů nebo vyjížděk s kamarády.
V ideálním případě přechází období guerilly do fáze konsolidace. On si uvědomí, že je lepší jednou za čtvrt roku aktivně naplánovat návštěvu tchýně než se o tom každý večer dvě hodiny hádat. Ona pochopí, že kolo je ještě zlo nejmenší z možných ve srovnání s tím, kdyby její drahý věnoval stejnou vervu do výherních automatů, piva nebo žen povětrných, a začne jeho cyklistiku podporovat. 
Jestliže se mužova cyklistická vášeň dostane do stádia, kdy ho od profesionála dělí jen nějaká ta watthodina výkonu a neexistence profesionální licence, přiblíží se i život jeho manželky životu manželky profesionála a obě dohromady životu ženy námořníka. Mužova přítomnost v bytě je patrná jen z prostoru, které zabírá jeho civilní oblečení ve skříni a náhradní díly od kola všude jinde. Zatímco on je na tréninku, závodech nebo soustředění, na jejích bedrech leží tíha domácnosti a péče o děti. Podobně jako žena námořníka dostane bohužel i manželka cyklisty občas zprávu, že se její partner vrátí domů poničený a nebo dokonce nevrátí vůbec.
Co jsem tedy chtěl říct? Milé dámy, víme, že vás občas štveme, a víme, že by to bez vás nešlo – díky!