V novém mimosezónním seriálu se letos zaměříme na obvyklé doplňkové sporty.Postupně vám představíme ty nejobvyklejší doplňkové sporyt, jako je běh, běžecké a sjezdové lyžování či posilovnu a to z pohledu jeho praktického provedení a užitečnosti pro cyklistiku. V listopadovém čísle začneme plaváním, tedy sportem, který se do tohoto většinou odpočinkového měsíce hodí nejvíce.

Hned v začátku článku je nutné předeslat, že jeho autor je bývalý výkonnostní až vrcholový plavec, což má na jeho pohled na plavání silně deformující vliv. Na jednu stranu je to možná jediný sport, který opravdu uměl, na stranu druhou je jím i po třiceti letech natolik nasycen, že se ani v nejparnějším létě není příliš ochoten jít koupat a doporučovat ho jako doplňkový či dokonce kompenzační aktivitu je mu tudíž silně proti nejvnitřnějšímu přesvědčení.

Plavání jako kompenzační aktivita

je pro cyklistu asi nejpříhodnější varianta. Vůbec nejde o techniku či intenzitu. Stačí se ve vodě nějak pohybovat a ona udělá svojí práci skoro sama. Zvýšený hydrostatický tlak masíruje svaly i orgány dutiny břišní, aktivuje dýchací svaly a zlepšuje prokrvení a proudění lymfy, hydrodynamický odpor pohybu kadený upravuje svalový tonus, eliminace tíže a nevertikální poloha ulevuje přetíženým posturálním svalům. Všechno je ještě lepší, pokud se nejedná o běžný bazén určený k tréninku, ale bazén regenerační s teplejší a ještě lépe termální či minerální vodou.

Požadavky na technické provedení zde nejsou žádné. Plavat můžete jak umíte, dýchejte jak chcete. Dokonce nemusíte ani plavat – klidně se chvíli povalujte a nezajímavé není ani “hluboké brodění” tedy chůze více či méně ponořená pod hladinu. Snad jen jediné – pokud chcete regenerovat, nesnažte se plnit nějaké objemy a nebo dokonce překonávat rekordy. Prostě se jen tak ve vodě poflakujte.

Jako paní radová

Pokud se (aspoň v našich krajích) učí děti plavat, je to stylem nazývaným prsa. Proč tomu tak je vlastně autor moc netuší, snad proto, že je to styl tvořící přechod od přirozené “čuby” k vyšším a méně přirozeným stylům sportovním. Jistě je to také proto, že je to (v rekreačním provedení)  technika nejméně závislá na poloze ve vodě a díky tomu umožňující udržet hlavu tvář nad vodou a nevytvářející stres z pocitu omezeného dýchání. V závodním provedení je to naopak styl technicky nejtěžší a nejvzdálenější ostatním, a to do té míry, že specialisté na něj plavou obvykle ostatní tři způsoby relativně špatně a ostatní plavci zase většinou neumí prsa a vlastně je ani v tréninku neplavou.

Jako doplňkový sport pro cyklisty se hodí především proto, že je umí opravdu každý. Navíc se v nich v míře, pro plavání jinak mimořádné, zapojují i nohy a to ve vektorech zhruba odpovídajících pohybu na kole. A to i v případě, že techniku příliš neovládáte a při letmém pohledu není vždy jasné, jestli plavete vpřed a nebo jen šlapete vodu.

Bonusem navíc pro vás je, pokud dokážete ponořit tvář alespoň pod oči a vydechovat do vody. K posilování nádechových svalů, kterému se vyhnout nemůžete, neboť musíte nadechovat proti přádatné tíze vody stlačující váš hrudník a břicho, přidáte i posilování výdechových svalů, vyvolané odporem, kladeným vodou proudu vydechované vody.

Nevýhodou prsou je takzvaný prsový střih, tedy práce nohou. Z důvodu autorovi neznámého je správný symetrický prsařský kop pro velkou část populace naprosto nepřirozenou věcí a dokonce i nejméně polovina závodních plavců kope křivě. Ono by to zdánlivě u cyklistů, neplavoucích na známku ani na čas, nevadilo – jenže křivý střih významně přetěžuje kolenní úpony a vazy a křivě “stříhající” cyklista navíc vůbec nezatěžuje (minimálně na jedné noze) ty správné cyklistické svaly.

Tedy celkem vzato prsa ano a to v jakékoliv podobě, pokud ale máte křivý střih, buďte opravdu hpodně opatrní a nepřehánějte to.

Kraul je král

Kraul (z anglického to crawl, plazit se) je nekorunovaným a nesesaditelným králem plaveckých disciplín. Je nejrychlejší a přitom nejefektivnější, takže se (vlastně jako jediný) hodí nejen k rychlostnímu, ale i vytrvalostnímu plavání. Vznikl postupným vývojem z prsou, když se nejprve závodníci snažili přehazovat jednu a druhou ruku nad vodou, až to na rozhodčí bylo příliš a oddělili tento styl od pravidly velmi svázaných prsou jako takzvaný “volný styl”. A tím že byl volný, umožnil maximální optimalizaci a tedy i největší rychlost.

Naučit se “kraula” už není tak jednoduché jako plavat prsa. Problém je v první řadě poloha, plavec nesmí mít zábrany položit hlavu do vody a vynořit tvář jen na nádech – a to ve správnou chvíli, a položit se na vodu co nejvíce rovnoběžně s hladinou, tedy nejvodorovněji. Jinak jen oře tělem vodu, dopředu se moc nepohybuje a ani paže nemají ideální polohu pro záběr. Koordinace práce paží a nádechu s polohou také není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, ony se totiž neotáčí proti sob, jako kliky na kole, ale dohánějí se až na 90 stupňů.

To všechno se ale dnes není celkem potíž naučit a to ani v dospělosti, rozhodně pro potřeby rekreačního plavání. Zásadní nevýhodou pro cyklisty jsou ale nohy. Ty totiž u kraulu ve vytrvalostní a rekreační podobě nedělají skoro nic, jen udržují polohu a rovnováhu. A to se cyklistům zrovna moc nehodí. To, že je kraul relativně náročný i na svaly ramenního kloubu, u cyklistů následkem dlouhého strnulého držení za řídítky ne vždy v nejlepším stavu, je další velká nevýhoda krále plavání.

Sečteno a podtrženo – pro cyklistu je kraul dobrý jen tehdy, pokud ho nějakou shodou okolností umí. Pak využije hlavně jeho schopnost všeobecné stimulace dechu a oběhu, posílení dýchacích svalů i hlubokého stabilizačního aparátu (při kraulu se nejvíce zapojují spirální stabilizační systémy). Pokud ho neumíte a umět nechcete, rozhodně se do kurzu hlásit nemusíte. Prsa stačí.

Jen pro fajnšmekry

K probrání všech plaveckých stylů nám zbývají ještě dva (čuba se nepočítá)  – delfín nebo též správněji motýlek a znak. Zatímco motýlek byl druhou evoluční větví vyrůstající z kmene původních prsou (plavci začali přehazovat nad vodou obě ruce najednou a teprve později změnili prsový kop na vlnění), znak si vymysleli nejspíš proto, že už je nic dalšího nového nenapadlo.

Oba tyto styly jsou technicky dost náročné, znak má navíc vysoce nepřirozenou a pro netrénovaného nepříjemnou polohu na zádech (navíc nevidíte před sebe, což v plném bazénu nikoho okolo vás nepotěší) a delfín vyžaduje nejen obrovskou fyzickou kondici a sílu, ale navíc i extrémní hypermobilitu ramenních kloubů, jinak ty ruce z vody vůbec nemáte šanci vytáhnout.

Delfín ani znak tedy cyklista vůbec nepotřebuje a dokonce ani aktivní či bývalí plavci je příliš často nepoužívají a do našeho článku jsou zařazeny jen pro úplnost.

Pomůcky a technická vylepšení

Plavecké pomůcky ze v principu dělí na dvě velké skupiny. V té první jsou pomůcky sloužící k tomu, aby se vám plavalo hůř, v té druhé líp. Do té první patří nejrůznější brzdící pomůcky a do jisté míry i packy. Nic z toho příležitostně plavající cyklista nepotřebuje – to by mu ještě tak scházelo, aby se mu plavalo ještě hůř než normálně.

Do skupiny plavání ulehčující můžeme počítat nejrůznější plavecké desky k plavání pouze nohama, buřty neboli piškoty nadnášející spodní polovinu a umožnující plavat pouze paže a v neposlední řadě také ploutve. Jejich význam pro cyklistu je různý podle plaveckých schopností. Buřty neboli piškoty, předmět to ve tvaru dvou spojených buřtů nebo do třetího rozměru protaženého cukrářského piškotu, vkládaný mezi stehna, jsou užitečné pro ty, kdo alespoň trochu umí kraul. Těm buřtík umožňuje udržovat lepší polohu a snáze klouzat vodou. Nohy při tom samozřejmě odpočívají, a tak je piškot pro cyklistu opravdu jen doplněk. Kdo umí jen prsa a to ještě v poloze spíše svislé než vodorovné, neměl by piškot vůbec zkoušet. Nejspíš bude mít pocit, že se ho ta věc snaží zákeřně utopit.

Plavecká deska, používaná jako opora pro ruce při plavání nohou, je už o poznání užitečnější pro všechny kategorie cyklistů-plavců.Ať už plavete prsové a nebo kraulové nohy, umožní vám udržet bez problému vhodnou polohu a zároveň zapojit jen nohy a paže nechat odpočívat. Tedy přesně to, co hledáte.

Za nejlepší pomůcku pro cyklisty můžeme považovat plavecké ploutve. Dovolí zapojit maximální sílu svalů dolních končetin i těm, kdo nemají nijak velký cit pro vodu a navíc je ta síla a přenášený výkon mnohonásobně větší, než by bylo i s ideálním citem pro vodu dosažitelné. Navíc díky své velké ploše zlepšují polohu ve vodě těm, kdož se rozhodnou plavat kraulem ale neovládají dobře techniku. Kdo nechce plavat celý kraul, může stejně dobře plavat i s destičkou jen nohy. Pozor! S ploutvemi jdou jen kraulové, případně delfínové či znakové. Pokoušet se o prsové jest marno.  Relativní nevýhodou jsou vektory zatížení, přece jen jiné než při šlapání na kole. 

Celkem vzato ovšem plavání není aktivita, kterou bychom mohli nahnad a nahradit kilometry v sedle. Na to příliš odlišná ve všech směrech, příliš náročná na techniku a pro cyklistu neúčelně namáhavá. Je to aktivita vysloveně kompenzační, v případě nejvyšší nouze umožňující nabrat jistou všeobecnou pohybovou zdatnost. Nic víc od plavání nečekejte.

Kdy zařadit

Plavání jako regenerační aktivitu můžete zařadit prakticky kterýkoliv den, který máte ve svém plánu jako volný, podobně jako třeba masáž, fyzioterapeuta nebo saunu. Jen počítejte s tím, že má poněkud relaxační tlumivý a zpomalující efekt, přetrvávající i 24 hodin, takže trénink druhý den by měl být jen lehký a rozhodně se nehodí na den před závodem. Jako rozvojový prvek se plavání jako vysloveně nespecifická zátěž hodí jen v rané fázi obecné přípravy, tedy říjen až prosinec, pak už vám příliš nedá, ale zabere poměrně dost času. Jedenkrát týdně “bazénová” hodina (tedy na hodinové vstupné) úplně postačí, třikrát hodina je víc než dost.