Poslední dobou o závodech začínám trpět křečemi.
Včera na Stolových horách výkon furt dobrej držel jsem si 165- 175 tepů po 2 h to začalo lehce , zvolnil jsem , pak to začalo víc v výjezdu mně to tak chytlo , že jsem nemohl slezl a ten moment mně to tak zkroutilo nohy , že jsem nebyl schopen uhnout z trasy a řval jsem bolestí – to jsem nezažil. Po 5 min to povolilo a zkusil jsem pohnout nohou a bylo to zpět.
Před závodem jsem vypil 0,7 l během těch prvních dvou hodin skoro litr – víc mi tělo nestřebává, dvě magneska. Hodně jsem zvolnil na 140 tepů a kopce jsem chodil, stejně se mi to vracelo. Na občerstvovačce jsem strávil 10 minut snědl jsem banány v soli a všechno možný a volně pokračoval. posledních 20 km jsem se jen nějak pohyboval až poslední kopec na Božanov jsem byl schopen vyjet.
Setkávám se s tímto problémem , hlavně v naší kategorii poměrně často. Takže by mohlo být zajímavé téma , pokud už nebylo.
Jsme už starý nebo něco děláme blbě?
Kdykoliv mi je položen dotaz ohledně křečí při cyklistice, vzpomenu si na dnes již zvěčnelého pana profesora Veselovského, dlouholetého ředitele pražské ZOO. Ten měl prý podobný vztah k otázce ohledně doby březosti slonů. Ptali se ho na to snad na všech diskusích a s oblibou mu jí kladli do telefonu návštěvníci pražských pivnic a restaurací, vsadivší se o to obvykle půl hodiny před zavírací hodinou… (dvacet až dvaadvacet měsíců, kdybyste to nevěděli)
Takže křeče pro sportovním výkonu jsou jednoduše řečeno příznakem maximálního vyčerpání svalu pracujícího příliš dlouho na maximální výkon. Na vzniku křečí se kromě podávaného výkonu podílí mnoho faktorů – teplota, hydratace organismu, jontová rovnováha a další. Podstatné ale je, že všechny tyto faktory vytvářejí pouze rámec, zužují či rozšiřují hranice, za kterými křeče vznikají. Zásadním faktorem je tu vždy jednoduché “příliš dlouho příliš rychle”. Neznám sice prahy tazatele, z celkového kontextu dotazu je ale myslím zjevné, že se jedná o typického hobby závodníka, tedy muže mezi třicítkou a padesátkou. S pravděpodobností větší než devadesát procent si troufám říct, že tepová frekvence 165-175 tepů je vyšší než tepová frekvence jeho anaerobního prahu a že tedy dvě hodiny nad ní znamená dvě hodiny práce v režimu vysokého zakyselení. V tom případě jsou křeče naprosto přirozený následek.
Je to něco podobného jako s autem – když si koupíte kupříkladu Fabii s tříválcem 1.0 MPI, dokáže i ta jet rychlostí 150 km/hod. Pokud se ovšem rozhodnete touto rychlostí přejet Německo napříč tam a zpátky, budete si nejspíš brzo kupovat novou, i když do ní budete lít ten nejdražší benzin a aditiva. Pokud chcete jet rychle, musíte si vybudovat daleko silnější motor, tak abyste nemuseli tak dlouho využívat maximální otáčky respektive tepovku. Cílem vytrvalostního tréninku je zvýšení vytrvalostního aerobního výkonu, snaha o zvýšení výdrže na maximálním výkonu je z principu odsouzena k neúspěchu.
