Drtivý nástup elektrifikace do cyklistiky je fenoménem posledních několika let. Čím více civilizací stižená země, tím dravěji se elektrokola zmocnila cyklistického trhu a tím více z něj vytlačují dosavadního hegemona, horská kola. Protože civilizace znamená na jedné straně relativní pokles kondice a nárůst hmotnosti průměrného cyklisty, na straně druhé nárůst jeho finančních možností. Je to dobře nebo špatně? Jsou elektrokola jenom módní zlo, které vede k dalšímu zlenivění populace a nebo přinášejí i něco dobrého?
Především je třeba šířeji vysvětlit tvrzení o kondici a hmotnosti. Průměr je totiž věc velmi ošidná a sám o sobě neřekne o popisovaném śouboru skoro nic. V daném případě jsou oba zmíněné parametry především znakem obrovského nárůstu počtu lidí, kteří by se rádi cyklistice věnovali, přesněji kteří by se rádi na kole občas svezli dál, než pár kilometrů do hospody na pivo, k nejbližšímu rybníku a nebo do vedlejší vesnice do práce. Tato skupina velmi nenáročných nikoliv cyklistů, ale uživatelů bicyklu se naopak s rozvojem automobilismu zmenšuje. Sednout do auta je jednodušší než sednout na kolo. Bohužel mnohdy i v případě cesty do hospody na pivo…
Na druhé straně ale přibylo lidí, kteří by vyrazili na kole mnohem dál (a výš), než by jejich otce a dědy ve stejném věku, kondici a zdravotním stavu kdy napadlo. Před třiceti lety byl padesátník zralým mužem, toužícím po jistotách a klidu důchodu. A že by na kolo sedla pro zábavu žena starší dvaceti let bylo něco zcela neslýchaného. Krásnou ilustrací vztahu dospělých žen a cyklistiky té doby jsou úvodní scény ikonické rodinné komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku. Postavě představované Janou Preissovou nebylo ještě třicet…
V dnešní době je naopak aktivní pohyb v módě a tak nějak se předpokládá, očekává a je očekáván až do důchodového věku včetně. A to jako naprostá samozřejmost, dokonce téměř nároková. Problém je v tom, že o tom zapomněli informovat fyziku a zejména gravitaci.
Matematika výkonu je neúprosná. Devadesátikilový muž na třináctikilovém kole, a to je v populaci necyklistů středního věku celkem normální hmotnost, potřebuje pro jízdu do nijak závratně prudkého kopce o 8% sklonu minimalistickou rychlostí 10 km/hod po asfaltu zhruba 258 W (2,8 W/kg). V terénu stoupne nezbytný výkon na 314 W (3,5 W/kg). Přitom průměrně trénující hobby cyklista má okolo 2,5 W/kg na aerobním prahu, kdežto pro netrénovaného a nějakou tou civilizační chorobou stiženého muže středního a vyššího věku je 2,5 W/kg na prahu anaerobním nedosažitelná meta. Jinak řečeno – pokud nepřidáme průměrnému nesportovci aspoň 100 W výkonu, sveze se v rozumné a zdravé intenzitě jen v Polabí.
Ženy sice ve středním věku dnes neoplývají tolika kily navíc, trápí je ale jiný handicap. Jejich přirozený měrný výkon je ve všech kategoriích o minimálně 0,5 W/kg nižší než u srovnatelného muže a navíc mají oproti srovnatelnému muži těch kil citelně méně. I jejich aerobní kondice je v důsledku jiných přirozených sportovních preferencí v mládí celý život o něco nižší než u většiny mužů. K tomu mají díky méně výhodným pákovým poměrům a nižší svalové síle i nižší maximální sílu na pedál a tím krátkodobý maximální kroutivý moment. Chybí jim tedy výkon nejen do kopce, ale i po rovině a k tomu to, čemu se zjednodušeně říká síla. Proto je pro ně vyjížďka i se stejně kondičně zdatnými mužskými partnery na “obyčejném” kole utrpením. Elektropohon dokáže tento nepoměr vyrovnat.
Co na to zdraví
Z pohledu zdravotních rizik je elektrokolo kolo jako každé jiné. Alespoň z pohledu srdce, plic a oběhu. Přidá vám navíc od nuly do 250 W výkonu k výkonu vašemu a vlastně za to nechce nic, kromě, nějaké té elektřiny ze zásuvky v době klidu. Zdravého a zdatného cyklistu z vás ovšem neudělá. To znamená, že pokud chcete, aby byla pro vás cyklistika příjemná a přínosná, měli byste dodržovat stejná tepová a výkonová omezení, jako kdyby přídavného pohonu nebylo. Nepředpokládám, že člověk, který si chce v teplé polovině roku jeden nebo dva víkendy v měsíci vyrazit na padesátikilometrovou vyjížďku s partnerkou a dětmi a jinak má úplně jiné starosti než kolo, půjde kvůli tomu na laktátovou křivku. Vždyť právě kvůli tomu si to elektrokolo kupoval, aby takové věci nemusel řešit.
Stejně tak, pokud je jinak přiměřeně zdravý a jeho praktický lékař mu to i bez kola nedoporučil, nemusí řešit zátěžové EKG. Pro jeho bezpečí stačí použít zdravý rozum (v dnešní době vzácná komodita!) a uvědomit si, že ani elektrokolo z něj závodníka neudělá a že by měl jezdit i s motorem přiměřeně svým pocitům a zdraví. Pokud se ve svých pocitech zatím nevyzná, snad všechny chytré hodinky a fitness náramky měří tep a podle věku umí vypočítat zátěžové zóny v dostatečně bezpečné kvalitě.
Čertovo kopýtko nebezpečí elektrokol je ukryto jinde než intenzitě a zatížení srdce a oběhu. Výkonový limit náhle přestane působit jako selektor a vy se dostanete i do míst, kam byste se bez něj nikdy nedostali. Které přesahují vaše technické schopnosti a dovednosti. Protože pravidelným tréninkem se zlepšuje nejen hrubá výkonnost, ale chca nechca i technické dovednosti. Navíc váží elektrokolo skoro jednou tolik než “obyčejné” kolo horské. A tak se ze svahu řítí stokilový chlap s pětadvacetikilovým elektrokolem a kinetickou energií koule z bombardy. Nebo ještě hůř – padesátikilová žena bezmocně unášená elektrokolem o polovině své hmotnosti. A co neustojíš nebo neubrzdíš, to neokecáš. O tom by horská služba zejména po letošním létě mohla vyprávět dlouhé hodiny.
Cesta ke kondici a výkonnosti
Umím si ale představit ještě jedno, trochu sportovnější a hlavně jaksi vznešenější využití elektrokol – totiž jako možná přechodného prostředku ke zvyšování výkonnosti a kondici.Elektrokolo může pomoci lidem po úrazech, závažných nemocech a nebo jednoduše bez nezbytné vstupní výkonnosti trénovat správně a postupně se dopracovat třeba až k výkonnosti amatérského závodníka. Pro mnoho lidí je totiž na začátku cyklistické “kariéry” prakticky nemožné jet byť i jen po rovině v intenzitě zaručující rozvoj aerobních schopností. A jezdíte li příliš vysoko, v pásmu poblíž anaerobního prahu, nikdy se aerobní metabolismus používat nenaučíte. Stačí přidat sto wattů a najednou trénujete správně!
Elektrokola by mohla též přinést šanci ženám a dívkám trénovat správně ve společném balíku s muži, například v době jarního najíždění, a nebo se účastnit společných vyjížděk v teple. Tady ovšem stojí v cestě zákonné technické omezení, nařizující deaktivovat elektrický přídavný pohon při dosažení rychlosti 25 km/hod. Na silnici má přitom výkonová podpora smysl i při rychlostech okolo 40 km/hod. Což není pro silničáře rychlost nijak závratná.
Ideální by byla nová “sportovní “kategorie silničních kol (možná nejen silničních) se slabším motorem a možná i menší a tedy lehčí baterií a zároveň nižším výkonem (150 W by bohatě stačilo), na druhou stranu s rychlostním limitem posunutým až ke 45 km/hod. Zabránilo by se tím sebevražedným motorovým sjezdům, ovšem schopnost jet ve společném balíku by zůstala zachována.
V každém případě myslím, že z pohledu lékaře a trenéra široké veřejnosti mají elektrokola rozhodně i sportovní budoucnost a to nejen v podobě samostatné kategorie XCO, která snad ve všech cyklistech vyvolává velmi smíšené pocity.
Preventivní prohlídka
I když by se zdálo, že elektrokolo si lidé kupují právě proto, že mají pocit nebo vědí, že nejsou z nějakého důvodu zcela fit, není preventivní lékařská prohlídka a nebo konzultace s praktickým lékařem záležitost zcela mimo terč. A to zejména pro ty, kdo trpí nějakou srdeční arytmií nebo jinou závažnější poruchou, prodělali infarkt myokardů, ztratili někdy v předcházející době při zátěži vědomí a nebo měli pocit dušnosti, bolesti na hrudi, motání hlavy a nebo poruchy vidění. Druhým rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak.
Je to proto, že ačkoliv je kolo elektro, rozhodně nešlape samo a výkon nad ten daný motorem si musíte zajistit sami. Žádný motor sám o sobě nezabrání, že se nedostanete do oblasti, kterou už vaše srdce a oběh nezvládá…
Bolesti v zádech a bolesti kloubů
Bude to znít na první pohled zvláštně, ale bolesti zad, krku, ramen, loktů, zápěstí a především kolen jsou při jízdě na kole normální. Je to nepřirozený pohyb a vynucená statická poloha.Nepřirozený v případě těch, kteří na něm netrénují pravidelně. Pokud tělo bolí na kole normálním, bude zrovna tak bolet i na kole s přídatným elektrickým pohonem, proti tomu finty moderních technologií nic nezmůžou. A elektrokolo si většinou nekupují lidé, kteří jsou na kole trénovaní a sedí na něm denně.
Bolestem těla lze zabránit dvěma způsoby. Buď pravidelným tréninkem – což není vždy cíl těch, kdo si elektrokolo kupují. A nebo pravidelnými pauzami na protažení během jízdy. To mi připadá s pohodovou prapodstatou jízdy na elektrokole daleko slučitelnější.
Odřený a bolavý zadek
Trénink dělá mistra platí stejně pro zadek jako pro bolavá záda. .Sedací část těla nenarostla plechová nikomu. Ke skutečně plechovému pozadí se člověk na kole musí prosedět. hodiny a hodiny a měsíce a měsíce.
Přece jen si ale můžete pomoci. V první řadě výběrem kvalitních kalhot s vložkou. Pro opravdu dlouhé vyjížďky v sedle poslouží nejlépe ty, které asi nebudou pro hlavní cílovou skupinu elektrocyklistiky ty nejvíce přitažlivé – elastické “závodní”. Jednoduše čím méně materiálu, tím méně skladů a švů a tím méně možností odřenin. Volné freeride kalhoty s vnitřními elastickými kalhotami a vložkou jsou sice esteticky daleko lépe snášeny i ne zcela vyšvihanými postavami, na dlouhé sezení v sedle se hodí o poznání méně. Jakékoliv jiné univerzální sportovní a nebo civilní kalhoty se hodí opravdu jen na ty nejkratší nenáročné projížky a cesty na nákup či na jedno orosené.
Pomůže i sedlo. Počítejte s t tím, že na kol, které výrobce bude považovat za spíše turisticky laděné nejspíš namontuje širokou měkkou pěnovou matraci. Protože počítá, že právě taková je představa o opravdu pohodlném sedle. Opak je pravdou. Do měkkého sedla se sedací kosti hluboko zanoří a navíc jim sedlo neposkytuje dostatečnou oporu. Tím pádem se zadek po sedle všelijak smýká, jednotlivé vrstvy mez kostrou sedla a kostrou vaší se třou, posouvají a vytváření nejrůznější otlaky, boule a odřeniny. Proto jsou závodní sekla stejně tuhá jako zadky na nich sedící.
Pro normálního smrtelníka to ale tak dokonale neplatí, ten má mezi kostmi a sedlen nějaký ten milimetr materiálu navíc a zadek také nemá osezený do tuhosti vydělané vepřovice..Proto musíte zvolit rozumný kompromis. V každém případě ale počítejte s tím, že sedlo, se kterým kolo koupíte vám nejspíš sedět nebude a budete muset věnovat čas a energii hledání svého ideálu.
Různé masti a oleje jsou téma poněkud rozporuplné. Někdo nedá dopustit na speciální oleje, někdo na obyčejnou Indulonu (i když ta už dávno není to, co bývala) a někdo na vazelínu. V každém případě promaštění pokožky pozadí pomůže v případě, že trpíte na klasické odřeniny. Pokud vám jízda na kole vyrábí spíš různé vyrážky, abscísky a pupínky, bude vám mazání spíš škodit. Vyzkoušejte a uvidíte.
Poslední rada se bude velmi podobat té u bolestí staticky přetížených částí těla: Dělejte pravidelné a časté přestávky. Projděte se, porozhlédněte po kraji, zadku odlehčete a kůži provětrejte. Nakonec už v samotné podstatě elektrokola je obsaženo směřování k radosti z jízdy, ne k utrpení a hromadění kilometrů.