V květnu a červnu

Články pro Velo
Články pro Velo

Zdálo by se, že v těchto měsících nemůže vášnivému cyklistovi hrozit nic jiného, než spálený krk, lýtka a předloktí. Leč zdání klame – i tady hrozí nebezpečí. Z přílišného nadšení.

Neodolatelné intenzity

Mnoho cyklistů, překvapivě nejen hobby, ale i profi scény, někde utrpěla představu, že aerobní intenzity a trénink základní vytrvalost je cosi “pro děcka”. Něco, co se musí na začátku sezóny nebo dokonce kariéry nějak přetrpět. Pak už se jezdí jen kaše, šrot a závody.

Tahle představa je nebezpečná i za normálních okolností, kdy je závodu dostatek až přemíra a unava časem donutí i toho nejzběsilejšího tempomaniaka zvolnit. Jenže letos bude závodů v květnu ještě pomálu, v nejhorším případě dokonce žádné. A první co každého napadne je nahradit intenzitu ze závodů intenzitou z tréninku.

Bohužel je všeobecně platným pravidlem, že první, co vás přirozeně a intuitivně napadne je špatně. Vysoce intenzivní zátěž ze závodu se v efektu na tělesnou schránku zcela a naprosto a diametrálně odlišuje od vysoce intenzivní zátěže z tréninku. Možná dokonce i v případě, kdyby se co do tepů, wattů, kadence, délky i převýšení úplně shodovala. Proč, to zřejmě zůstane jednou z nejtajemnějších záhad všehomíra.

Nejpravděpodobnější je, že za rozdílným efektem stojí nejspíš naše hlava.  V závodě pracuje i u těch neotrlejších a nejprotřelejších závodníků ve zcela jiném módu. Vybuzená do maxima připraví všechny tělesné systémy na maximální výkon nejen na kole, ale i v pozdější regeneraci. Naopak v tréninku, zejména opakuje li se stejný nebo podobný motiv příliš často, velí naše nevědomí k šetření a nejsvrchnější slupka naší vůle se zbytkem osobnosti a těla bojuje nerovný, veskrze zbytečný a vlastně předem prohraný boj.

Budeme li nahrazovat pravé závodní zatížení “závodní” intenzitou v tréninku, čeká nás velmi rychle, během několika málo týdnů, hořké zklamání. Místo rostoucí formy rostoucí únava, deziluze a vyhoření. A přetrénování – pokud máme natolik silnou vůli, aby to všechno překonala a my vytrvali až do hořkého konce.

Cest k překonání tohoto úskalí je několik. V první řadě samozřejmě závody. Závod je nejlepší trénink a nic ho nenahradí. Elitní a profesionální závodníci využívají tréninky za autem nebo motorkou, běžný smrtelník  je může nahradit společným skupinovou vyjížďkou. Leč pozor – skupina by měla být přiměřená jeho výkonnosti, výkonnostně aspoň trochu homogenní a zkušená (aby se nervala a zase nedávala dohromady za každým kruhovým objezdem) a nikoliv přespříliš ambiciózní. Psychologický stimulační efekt není u skupinových vyjížděk nikdy tak intenzivní jako v závodě a tedy ani naše nasazení by nemělo jít přes závit.

Poslední možností je rozdělit závodní intenzitu v tréninku do několika delších intervalů, dlouhých od nějakých patnácti do třiceti minut a proložit je zhruba stejně dlouhou jízdou ve velmi lehkém kompenzačním tempu. Čím kratší interval, tím svižněji můžete jet. Prokládáním zabráníte příliš dlouhé jízdě ve vysokém kyslíkovém dluhu a tím plíživému poklesu výkonu na vysokém tepu – nejjistější cestě do bažin detréninku.

Hlavně ale nezapomeňte, že aerobní objem není pro děcka. Aerobní objemový trénink je denním chlebem každého vytrvalce, základem, na kterém stojí veškerá jeho chvíle. Trénink v nízkých tepech je jediná věc, kterou byste neměli za celou sezónu opustit. 

Lety a pády

Je známou skutečností, že teplo a zářící slunce dává naší mysli křídla. Což ovšem samo o sobě nijak nevylepší naše technické dovednosti. Tak, jak se s přibývajícím slunečním svitem a rostoucí teplotou zbavujeme zimních slupek, roste naše touha si jízdu pořádně užít. A kde se nejsnáz jede opravdu rychle než s kopce. Jenže technika a cit pro kolo křivku teploty vzduchu ani zdaleka nekopírují a po zimním krotkém a opatrném ježdění (mnohdy z velké části po asfaltu a nebo dokonce na trenažeru) je jemný software našich technických dovedností většinou více či méně “rozštelovaný”.

Tedy pozor – první rychlejší sjezdy, ať už na silnici nebo v terénu, věnujte opravdu poctivou pozornost jak  cestě pod vámi a před vámi, tak i své vlastní technice jízdy. Určitě se nesnažte překonat své podzimní rekordy. Naopak –  o nějakých 20% záměrně zpomalte a snažte se o učebnicově čistou stopu a techniku. Aby sezóna neskončila dříve, než začala…

Rýma zvaná senná

Největším stínem tohoto období jsou pro zhruba třicet procent současné populace pylové alergie. Nejsilnější alergeny, ať už jsou to trávy a nebo stromy a křoviny, kvetou právě na začátku meteorologického léta. Jak se ubránit tomu, aby nám kýchání a slzící oči nedovolily naplno si vychutnat trénink, závod a nebo prostě výlet na kole?

Nejjednodušší cestou se zdá být užití farmakologických antihistaminik. Ty naštěstí za posledních třicet let ušly do dithiadenu kus cesty. U původních preparátů si člověk dost často nebyl jistý, jestli jde o lék na alergii a nebo na spaní. Moderní preparáty bdělost a aktivitu ovlivňují podstatně méně, bohužel se ale zdá, že i antialergický efekt není tak silný. Pro opravdu silné alergiky nicméně není jiná cesta, než v období nejsilnějšího květu rostlin, na které má přecitlivělost, pravidelně užívat před jízdou příslušný preparát.

Pro ty, kdo mají reakci slabší a rozhodnou se s ní bojovat nefarmakologicky, jsou i jiné cesty.

V první řadě volba denní doby. Množství pylu v ovzduší souvisí s teplotou, větrem a vlhkostí. Čím je tepleji a více větrno, tím více pylu poletuje vzduchem. Proto by alergici měli vyrážet na trénink časně ráno a domů se vracet ideálně před desátou hodinou. Někdy, ale ne vždycky, jsou dobré podmínky navečer. Naopak vůbec nejhorší jsou z tohoto pohledu poslední dny před přicházející bouřkovou frontou, naopak chladné a vlhké dny těsně po jejím přechodu bývají ideální. Nejen, že je chladno a vlhko, ale pyl je buď spláchnutý nebo vlhký a nelétá.

Také kofein je velmi dobré antialergikum. Šálek kávy před švihem a nebo zelený čaj mnohdy úplně stačí k potlačení alergických projevů. Užijte nápoj podle osobních preferencí a směle vyražte.

Příjemným překvapením pro mnohé alergiky může být fakt, že už samotná fyzická zátěž spouští procesy snižující alergické reakce. Důležité je ovšem rozjezdu alergie nenapomáhat. Pokud chcete trpět bez léků méně a nebo vůbec, nesmíte sliznici nosu a očí mechanicky dráždit. To znamená nesmrkat, nepopotahovat, neškrabat si jazykem svědící horní patro (modří vědí), nemnout si oči. Zejména neurotické stálé smrkání nosu, který není plný sekretu, ale podrážděných a oteklých sliznic, vede do začarovaného kruhu. Pálení očí nejlépe zabrání sportovní brýle. Někdy je dokonce lepší si obličej neoplachovat nikde po cestě, ale až doma ve sprše. I voda totiž může podráždění podporovat.

A slunce pálí jen…

Pokud svoje první spálení a oloupání neabsolvujete už na Mallorce nebo jinde “v teple”, nejspíš vám hrozí právě v těchto měsících (i když na té Mallorce je riziko nohem větší)

Opět jsou tu dvě cesty – první je chemická. Nejohroženější místa jsou v první řadě krk, dále předloktí, hřbety rukou (nejlépe se se spaluje to místo, kde má většina letních rukavic větrací otvor), dále pak místo těsně nad koleny a u některých jedinců, častěji u žen, kupodivu lýtka. Na obličeji to bývá nos, někdy lícní kosti těsně pod brýlemi.Neholící se volnomyšlenkářští cyklisté lesní, zvaní též čmeláci, mají výhodu úměrnou hustotě porostu. O to větší mají bohužel spotřebu opalovacího krému, an se do porostu rád vsakuje.

Zpočátku aplikujte krémy s vysokým faktorem a na všechny tréninky, po týdnu až dvou zkuste snižovat faktor a na krátké tréninky okolo hodiny se nenamažte vůbec. Po zhruba měsíci už budete určitě plně adaptované.

Kdo mazání nesnáší, může využít faktu, že mnohé návleky a rukávky jsou polopropusté, zejména ty hodně světlé. Můžete je také použít jen na část tréninku a na čas si je sundat a zase vrátit. I v tomto případě se po čase přirozeně opálíte. Oblast za krkem ovšem žádným způsobem nezakryjete a tam to i v tomto případě bude nějaké to mazání chtít.

Samostatnou kapitolou je souběh extrémně odvětraných přileb a velmi krtkých vlasů. Nejhůř jsou na tom samozřejmě pánové, jimž se jejich vlasový porost svévolně rozhodl větší či menší část plochy pod přilbou svévolně evakuovat. Protože spálit si pleš lze i pod přilbou a pekelně to bolí. Kromě toho vypadá rudý rast přilby vypečený na lebce značně komicky a ne každému je podobný typ sebezviditelnění úplně příjemný.

Lebku můžete zase mazat, někdy i celou sezónu, lepší je ale zvolit buď ne tak “průsvitnou” přilbu a nebo vhodná tenká čepička. Výhodou čepiček je kromě ochrany proti slunci i ochrana proti hmyzu. Máloco je na kole tak nepříjemné, jako  po pleši pod helmou stepující brouk.

Brýle

Jeden by řekl, že v dnešní době nekonečného množství levnějších i dražších sportovních a cyklistických brýlý snad už bez nich nikdo nejezdí. Takže jen pro jistotu:

Ochranné brýle jsou pro cyklistu stejně důležitým ochranným prvkem jako přilba. Možná ještě důležitějším, protože přilba funguje jen v krajní nouzi, kdežto brýle prakticky pořád a dokáží mnoha situacím krajní nouze zabránit.

  • Brání slzení očí z proudícího vzduchu a tím snižují slzení a brání zhoršení vidění
  • Minimalizují působení alergenů, snižují svědění očí i alergickou rýmu
  • Chrání oči a horní část obličeje před cizími tělesy od mušek a brouků až po odletující kamínky a bláto
  • Spolu s horním okrajem přilby či kšiltem chrání obličej před kontaktem s větvemi